Fenomén Harry Potter: Víte, proč se jeho sova jmenovala Hedvika?

Svět, který spisovatelka J. K. Rowlingová stvořila, je ohromně promyšlený a máloco se v něm objevuje jen tak náhodou. To platí i o kouzelných kulisách celého dění – mnohé z nich mají kořeny v mytologii či legendách, a v příběhu tak hrají nejen roli dějovou, ale i metaforickou. Odkud autorka čerpala inspiraci?

Mnoho kouzelných tvorů, se kterými se ve vyprávění o brýlatém čaroději setkáte, pochází z řeckých a římských mýtů a legend. V příběhu hraje velkou roli fénix Fawkes – ten Harrymu několikrát zachrání krk a je symbolem naděje, která nikdy neumírá (tento bájný pták sám sebe spálí a pak se zrodí z vlastního popela). O fénixech se poprvé zmiňuje už antický historik Herodotos zvaný otec dějepisu.

A co teprve tříhlavý pes Chloupek! V Bradavicích plní roli, kterou mu přiřkla mytologie, a stejně jako jeho legendární předloha Kerberos, strážce vstupu do podsvětí, hlídá zapovězené dveře. Rowlingová se tady inspirovala opravdu hodně a stejně jako Kerbera je i Chloupka možné uspat a zklidnit jedině hudbou. K antickému bájesloví odkazují i kentauři, žijící v Zapovězeném lese – jsou to hrdé bytosti napůl lidské, napůl koňské.

Jsou tu ale i ti méně známí – takový ďasovec, který své oběti chytá za kotníky a snaží se je utopit, nebo bubák, jenž na sebe bere podobu toho, co vás nejvíc děsí, také nejsou autorčinými výtvory. Pocházejí z keltských pověstí, zrovna jako bánší (do češtiny překládána jako Smrtonoška) – ta křikem ohlašuje smrt buď vaši, nebo někoho vám blízkého.

Jestli se na něčem autorka skutečně „vyřádila“, jsou to jména. Mnoho z nich má skrytý význam, který svého nositele blíže charakterizuje, a některá také odkazují k mýtům a legendám.

Třeba takový Hermes, výreček, který patří Percymu Weasleymu. Sovy jsou ve světě Harryho Pottera náhražkou klasické pošty, takže je více než vhodné, aby jedna z nich nesla jméno boha Herma, který byl mimo jiné poslem a rychlou spojkou řeckých bohů. A i další sova, pro příběh důležitá Hedvika, Harryho nerozlučná parťačka, má jméno, které o ní ledasco prozrazuje. Světice známá jako Hedvika Slezská je patronkou (mimo jiné) osiřelých dětí – ještěže Harry, který přišel o rodiče, někoho takového má.

A takový Remus Lupin, ten to má spočítané už od začátku: jméno Remus odkazuje k legendárním zakladatelům Říma, bratrům Removi a Romulovi, které odkojila vlčice. Příjmení Lupin je pak odvozeno z latinského lupus, vlk. Asi by nikoho nemělo překvapovat, že se z něj nakonec vyklubal vlkodlak…

A samotné kouzelné formule? Mají základ v latině a mnohdy jde o jednoduché odvozeniny. První kouzlo, které se Harry naučí, Wingardium leviosa, má kořeny v latinském levis, což znamená lehký – z tohoto slova se odvozuje i slovo levitace. A skutečně, toto kouzlo umožní předmětům létat.

Zaklínadlo Lumos rozsvítí špičku kouzelníkovy hůlky a pochází ze slova lumen, světlo; protiformule Nox, která hůlku zhasne, je latinským slovem pro noc. Z latiny jsou ale i nebezpečné kletby, jako Cruciatus, což v překladu znamená mučení a trýzeň – a to je přesně účinek kouzla, nebo Imperius od slovesa imperare (ovládat, poroučet), které zbaví kouzelníka svobodné vůle.

V sérii se objeví i skutečné osobnosti. Nejvýznamnější je asi Nicolas Flamel – traduje se o něm, že vyrobil kámen mudrců, který hraje velkou roli v prvním dílu. Ačkoli šlo podle všeho o obyčejného francouzského písaře, asi 200 let po jeho smrti mu začalo být připisováno autorství tajuplných alchymistických knih a objev kamene mudrců i elixíru života, nic však nebylo oficiálně prokázáno. Po něm i po jeho ženě Pernelle jsou v Paříži pojmenované ulice, takže nějaké nesmrtelnosti přece jen dosáhli. 

Autorka si vyhrála i s detaily: na sběratelských kartičkách z čokoládových žabek se objevují kouzelnické legendy z různých kulturních okruhů – artušovská Morgana, keltská kněžka Cliodhna nebo mocná čarodějka řecké mytologie Kirké.

A co vy, četli jste příběhy o Harrym Potterovi?