Fenomén dnešní doby? Výchova dětí podle knih!

Nahlížet při sebemenším zaváhání ve výchově do knihy, nebo dát na vlastní selský rozum? Ideální stav je od každého trochu. „Mít manuál na výchovu je trend, který sem přišel ze západní Evropy, a zejména z Ameriky,“ poznamenává dětský psycholog Jan Kulhánek z ambulance Psychoterapie Anděl. Dříve bylo podobné literatury k dispozici minimum, čerpalo se zejména ze specializovaných knih světově uznávaného dětského psychologa Zdeňka Matějčka. „Teď je takových publikací nespočet, a souvisí to s několika faktory. Jednak si rodiče méně věří, a pak je tak jednoduché sáhnout po knize, a jednak nabídka vytváří poptávku. Nabídka je ohromná,“ doplňuje Jan Kulhánek.

Za větší nejistotou žen vidí fenomén poslední doby. Matky stárnou, první dítě si pořizují až na prahu čtyřicítky. „Často slýchám, že mají pocit, že nejsou dost dobré. Jsou zodpovědnější, ale ty mladší zase jednají instinktivněji, ve výchově jsou spontánnější,“ poznamenává dětský psycholog. A nabízí další vysvětlení, proč matky hledají patent na výchovu v knihkupectvích. Zatímco v dobách minulých bylo běžné vícegenerační bydlení, dnes je to spíš výjimka. A tak lidé sice mají soukromí, ale přicházejí o zkušenosti prarodičů. „Prarodiče se dřív víc podíleli na výchově, dnes bývají babičky spíš na hlídání,“ doplňuje Jan Kulhánek.

Osobně pomoc knih při výchově potomků nezatracuje, ideál ale spatřuje ve zlaté střední cestě. Tedy kombinaci vlastního odhadu, čerpání zkušeností od rodičů a přátel s dětmi, a pak hledání rad v odborných publikacích. „Hlavní je vyhnout se extrémům,“ zdůrazňuje. Připomíná třeba jednu z publikací o výchově dětí z padesátých let. Matky v ní byly nabádány, jak zacházet s kojencem. Dítě prý stačilo nakojit, přebalit, a poté uložit a odejít. Že miminko brečelo? Jeho problém... „Byly matky, které to striktně dodržovaly," říká psycholog Kulhánek.

Potíž vidí i v tom, že k nám většina „chytrých knih" přichází z ciziny, zejména z Ameriky. Mentalita tamních rodičů je ale od těch českých na hony vzdálená. K dítěti přistupují jako k osobnosti, a podle toho (ne)výchova vypadá. Rodič podle tamní filozofie nemá v podstatě vůbec zasahovat do výchovy a dítěti má umožnit vývoj s tím, že ono ví, co je pro něj nejlepší. „Děti potom nepřijímají autority, nemají hranice, a nakonec mají problémy v životě,“ zdůrazňuje odborník.

S tím, že rodiče občas při pochybnostech ve výchově nahlíží do knih, se ve své ordinaci setkává dětský lékař ze Mšena na Mělnicku Jan Němeček. Občas je rodičům i sám doporučí. „Když se mi nezdají nějaké výchovné postupy, poradím, do které knihy mají nahlédnout. Je to pořád lepší než hledat rady na internetu, “ podotýká. Rady na internetu totiž bývají laické a ne vždy pravdivé. Němeček ale zdůrazňuje, že najít spásu v literatuře mohou jen rodiče, kteří řeší běžné výchovné nesoulady. „Někdy knihy nestačí a je třeba odborná pomoc,“ zdůrazňuje.

Milí rodiče, kdy jste běželi do knihkupectví vy?