Eva Samková (26): Volno trávím s rodinou i u koní

Eva Samková (26) patří k našim nejlepším sportovcům – je olympijskou vítězkou ze Soči 2014, bronzovou medailistkou z následující olympiády v Pchjongčchangu a také letošní mistryní světa. Narodila se ve Vrchlabí a hory jí byly blízké už odmalička. Na lyžích stála poprvé ve dvou letech, na snowboardu už v sedmi, přičemž o tři roky později už na něm závodila. Stala se také třikrát juniorskou mistryní světa. Nyní se připravuje na novou sezonu a od září tráví hodně času se svým týmem na horách v zahraničí. My jsme ji mezitím stihli vyzpovídat a zjistit, jaké má plány na Vánoce a co si přeje pod stromeček.

Jak se vám momentálně daří? 

Mám se skvěle, neboť mám před sezonou a celý podzim trávím na ledovcích. Prostě paráda!

Vždy vás vídáme usměvavou a veselou. Máte šťastnou povahu? 

Jsem určitě optimistická. Snažím se si nedělat zle. Mám to celkově po obou rodičích, vždy jsme byli veselá rodina.

Dokáže vám vůbec něco pokazit náladu nebo den? 

Vytočit mě dokáže blbost lidí a zkazit den mi občas může jen to, že se špatně vyspím a ráno se probudím třeba rozmrzelá, ani nevím proč. Ale náladu mi vrátí třeba ranní běh, dobrý trénink, nebo když se potkám s lidmi, které mám ráda. Taky mi v poslední době udělala radost koupě druhého koně.

Takže teď máte dva, protože jste před pěti lety dostala od města Vrchlabí Pepina. Jak se mu daří?

Za Pepinem jezdím stále, se sestrou se o něj staráme, má se pořád skvěle. Když mám volno, trávím čas u koní.

Právě teď už se připravujete na novou sezonu. Máte nějaký cíl, čeho chcete dosáhnout?

Před sebou mám Světový pohár, a tak trénuju od září na sněhu. Od května jsem měla suchou přípravu. Letošní cíl je jezdit nejlépe, jak to půjde. Není tam úplně žádný velký vrchol, ale samozřejmě – kdyby se mi podařilo znovu vyhrát celkově Světový pohár, tak by to bylo super.

Kde se vám trénuje nejlépe?

Určitě tam, kde je dobrá trať. Takže to je Švýcarsko, Itálie, Rakousko a teď naposledy ve Finsku. Pokud jsem v zimě doma, ráda jezdím i tam, ale bohužel u nás nejsou moc tratě, takže je to jen takové ježdění.

Už máte medaile z olympijských her, jste mistryně světa, vyhrála jste Světový pohár. Je pro vás nějaká vyšší meta? Něco, čeho byste chtěla dosáhnout třeba ještě do třicítky?

Tyhle věci opravdu nejdou naplánovat. Ale je dobré mít nějakou obecnou představu, vyvíjet na sebe zdravý tlak – a zároveň když se to nepovede, tak si uvědomit, že se svět nezboří. Pak je to přesně to nejhorší, z čeho jsou lidé nejvíc zdeptaní: že se furt za něčím ženou a jsou nespokojení. Dokdy budu závodit, se neodvažuju říct, ale doufám, že nějakou dobu se mi dařit ještě bude.

Prý jste na snowboardcross přešla z freestylu kvůli zlomeninám nohy a ruky. Máte pocit, že je bezpečnější?

Přešla, ale nebylo to vyloženě kvůli zranění. Bylo mi třináct a zrovna jsem dostala nabídku, že ve snowboardcrossu hledají juniorky a forma tréninků i celý tým mi vyhovovaly. Neřekla bych, že snowboardcross je bezpečnější, už jsem také měla dost zranění. Mám problémy s rameny, která mi vypadávají, měla jsem přetržený křížový vaz i zlomený kotník.

Jak probíhají vaše tréninky? Máte i nějakou speciální sportovní dietu? 

Když mám suchou přípravu, trénuju dvakrát denně. To znamená, že od května chodím do posilovny, dělám vytrvalost, atletiku i kolo. Nyní jsem pořád na svahu. Když jsem na kopci, tak ráno jezdím, co to jde, a odpoledne mám trochu volnější režim, případně posilovnu. Ale jídelníček upravený nemám: baví mě vařit, a tak se o jídlo víc zajímám, ale nesnažím se nějak extra hubnout. Mám navíc slabost pro dobře připravené a chutné jídlo. Přece jen u mě je lepší, když je člověk těžší, aby mu to víc jelo. Ale je samozřejmě dobré mít váhu ve svalech a ne v tucích. Ale i ty jsou trochu potřeba, aby mi nebyla na svahu, kde jsem třeba dlouho do večera, zima.

Takže chodíte určitě ráda i do restaurací. Máte nějakou oblíbenou? 

Restauraci vám asi nedoporučím, protože je to těžké. V Praze je jich hrozně moc a gastronomie se poslední dobou hodně zvedla, takže se dá najíst skvěle určitě na více místech. Můžete mít chuť na knedlíky, nebo na asijskou kuchyni, takže záleží na vás… Co ale miluju, jsou snídaně, a chodím na ně hlavně v Dejvicích, kde bydlím. Naposledy jsem si hodně pochutnala v kavárně Místo, která patří k mým oblíbeným, nebo na Letné v baru Cobra. Ale vždy když se vracím domů, tak si dám ráda kuře na paprice nebo svíčkovou od babičky.

Když máte den volna a víte, že nic nemusíte, jak ho strávíte? Máte vůbec čas na koníčky?

Dost často poslední dobou v klidu doma a na koních. Ráda jezdím na výlety a navštěvuju i divadla a výstavy. Teď jsem byla v Doxu na Petru Sísovi nebo na Giacomettim v Národní galerii, to jsou nádherné výstavy, které všem doporučuju. A momentálně čtu roztomilou knížku o králících Daleká cesta za domovem.

Letos jste natočila také klip s Bárou Polákovou k její písni Poď si. Jak tahle spolupráce vznikla? 

Potkaly jsme se předloni na koncertě Světlo pro Světlušku a Bára mě požádala, jestli bych si tu písničku neposlechla a že by se mnou chtěla natočit videoklip. No a za půl roku už jsme jely na Bali, kde klip vznikl, a byl to skvělý zážitek. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Ale další spolupráci už neplánujeme. Ona je herečka a zpěvačka a já jsem sportovkyně a nechci se do toho extra ponořovat.

Na koncertě pro Světlušku jste se seznámila také se svým současným přítelem, hercem Markem Adamczykem (31). Čím vás upoutal?

Ano, s Markem jsme stále spolu. Líbí se mi totiž muži, kteří jsou sympatičtí, chytří a hlavně normální.

Jsou takoví i vaši přátelé? Komu se svěřujete, když vás něco trápí?

Kamarádi jsou pro mě stejně důležití a myslím si, že pro každého. Když máte problém nebo se potřebujete jen vypovídat, tak za nimi zajdete a může vám to hodně pomoct. Mám nejlepší kamarádku z gymplu, ale mám i hodně kamarádů kluků. Samozřejmě někteří jsou bližší a někteří vzdálenější, ale myslím si, že mám hodně úzký okruh dobrých kamarádů, na které se mohu spolehnout.

Hodně cestujete. Neláká vás žít v budoucnu v zahraničí? 

Já doufám, že zakotvím v Česku. Cizinu mám ráda a ráda se vracím do oblíbených destinací, ale myslím si, že budu žít tady, protože jsem se tu narodila a Česko mám ráda.

Nedávno jste nafotila decentní nahé fotky na podporu udržitelné módy, ke kterým vás přemluvila kamarádka a módní návrhářka Iva Burkertová (31). Váhala jste?

Iva mě k ničemu nepřemlouvala, jen se mě zeptala, zda bych to nechtěla nafotit. Rozhodla jsem se sama, protože jsem měla pocit, že to má smysl pro nějakou vyšší myšlenku udržitelné módy. A mě tenhle směr v podobě zodpovědného přístupu vůči přírodě vždy zajímal a bavil a chci se o tom bavit. Jde také o to, že se rozpoutá debata, jak to funguje a jak to jde dělat líp, že se nemáme obklopovat věcmi a kolik toho člověk schraňuje. Jde nejen o módu, ale obecně o přístup člověka a společnosti.

Udělala jste už i něco smělejšího, než se nechat fotit nahá?

No, odvážnější je se občas pustit na trať.

Dostáváte spoustu nabídek na reklamy, kampaně, spolupráce… Jak si vybíráte?

Podle toho, zda mi to dává smysl, zda na to mám vůbec ještě kapacitu a zda si umím představit, že to zvládnu. Například spolupracuju s norskou značkou sportovního oblečení Kari Traa, která mě baví – je to oblečení, které se mi líbilo už před spoluprací a používám ho pořád, protože mi vyhovuje. Kdybych v tom nechtěla chodit, tak do toho nepůjdu.

Jaké dostáváte ráda dárky? Máte už nějaká přání k letošním Vánocům?

Poslední dobou říkám, že mám všechno (musím to zaťukat), že nepotřebuju další věci. Mám ráda dárky spíše v podobě zážitku, nějaké situace, ale nemusí to být vůbec hmotné. Nebo třeba nějakou drobnost, která vás potěší, protože víte, že vás ten druhý poslouchá, když se o ní zmíníte, a daruje vám ji. Takže konkrétní přání asi nemám.

Jak strávíte letošní Vánoce a silvestra?

Na Vánoce budu doma s rodinou ve Vrchlabí, ale na silvestra ještě nevím. To je ještě daleko... Asi někde na horách.

A jak budete Vánoce trávit vy? Doma u pohádek, nebo také na horách?