Článek
Víte, co je zajímavé? Že jsou všichni muži stejní, slýchávám od žen, které mají stálého partnera a žijí život prostý vztahových turbulencí. Kamarádky jim dokonce občas ten klid a zázemí závidí. A protože jsou pro tyhle obyčejně spokojené ženy všichni chlapi stejní, nemají potřebu zkoumat jiné mužské subjekty. Jen si občas na nějakém babinci s ostatními obyčejně spokojenými ženami potvrdí, že to tak prostě je. Že jsou všichni stejní zní tak nějak smířeně.
Jenže zaklínadlo, jak jsou všichni stejní (muži, pochopitelně), slýchávám i od žen, které hledání partnera pojímají jako sportovní disciplínu. Nad případnými prohrami nepláčou, jsou to ženy lovičky! Takové ty sebevědomé a elegantní ženy, které mužům způsobují odliv krve z mozku do partií v podbřišku a ostatní ženy je vnímají jako potenciální nebezpečí. Obvykle svůj soud vynášejí v luxusních barech, kde s kamarádkou usrkávají koktejl a pohledem vyhlížejí další oběť.
Tak já nevím. Muži, kteří prošli mým životem, rozhodně stejní nebyli! Vyjma faktu, že ke mně citově vzpláli. A já jejich vzplanutí více či méně opětovala.
Rozhodně nepatřím k typickým lovičkám, na to mě maminka s tatínkem vychovali moc slušně! Ale případným aktivitám v průzkumu mužské stejnosti či odlišnosti jsem se nikdy nebránila!
Proto také vím, že věčně rozesmátý kulturista není totéž co filozof vegetarián. Jaká škoda, že to nebyl kulturista filozof! To by byl panečku muž s velkým M. U kulturisty mi scházelo trochu toho duchovna, u filozofa vegetariána pár kilogramů navíc. Když se v intimních chvílích bojíte, že mu zlomíte žebra, není to nic moc.
Nebo ten drsný motorkář s tetováním (před dvaceti lety tolik kérek po Česku neběhalo)! Ten se rozhodně ani v nejmenším nepodobal jednomu bankovnímu úředníkovi. Úředník byl úhledný upravený chlapík, hovořil spisovně a v pečlivě vybraných restauracích se stravoval, abych tak řekla, vybraně. Motorkář mě vzal na pivo do hostince Šumava a cestou domů mi koupil smažený sýr v housce. Bankovní úředník se na koncertu populární kapely v Lucerně opil jako doga a z úst mu vycházely jen vulgarismy. Motorkář se staral o svoji babičku, chodil jí číst knížky. V čem byli tedy tihle chlapi stejní? Možná jen tím, že oba klamali tělem.
Připustím jen jednu možnost, kdy platí, že jsou všichni muži stejní: mají potřebu spojovat své životy s našimi, plodit děti a nechávat po sobě genetickou stopu (vyjma duchovních, ale ruku do ohně za ně nedám!). Na homosexuály jsem nezapomněla, tatínků je mezi nimi dost (to jen pro pořádek).
Zeptala jsem se kolegy, jestli mu vadí, když slýchá, že jsou všichni chlapi stejní. „Vadí, není to přece pravda!“ „Hele, a co tak říkají chlapi o ženách, je o nás taky taková hláška?“ Kolega se zamyslel. „Jo, že jsou ženský potvory!“
Tak takhle že nás vidí muži? V tom případě jsou asi fakt všichni stejní. Ale já pořád věřím, že ne! To by totiž znamenalo konec mého průzkumu. A to by mě fakt mrzelo!!!
