Epidemie ženské zuřivosti. Proč jsou ženy stále agresivnější?!

Není to jen nějaký nesmyslný pojem, opravdu přibývá počet žen, které jsou za normálních okolností klidné a nemají sklony k agresi, ale najednou stačí drobnost, která je rozčílí, a jejich vztek nezná hranice.

Když je po výbuchu, jsou samy ze sebe vyděšené. Sledují hromady rozbitých talířů, vystrašené děti i manžela, a propadnou panice. Co se to stalo? Jak je možné, že jsem se nedokázala ovládnout? Co provedu příště?

Nárůst ženské agresivity a zuřivosti potvrzuje i britská asociace zabývající se hněvem a sebeovládáním (British Association of Anger Management). Celých 87 procent pracujících matek prý přiznává, že kvůli stresu na své děti křičí. Neuvěřitelných 25 procent z nich pak dodává, že se to stává zhruba osmkrát týdně.

Ale lepší to není ani v práci. Čtvrtina žen údajně trpí takzvaným kancelářským vztekem, kdy v záchvatu zuřivosti kope do nábytku, mlátí klávesnicí či ve vzteku tříská telefonem. A pozor, obzvlášť nebezpečné to je za volantem.

Proč se čím dál více žen propadá do nezvladatelných záchvatů zuřivosti, je podle odborníku jasné. Mají toho na svých bedrech jednoduše moc – chtějí mít super domov a rodinu, dokonalou postavu a vzhled, ale i snovou kariéru. Jsou přetížené, vystresované a unavené.

To vše se v nich hromadí, a pak to musí ven. „Ženy v sobě přirozeně mají pud pečovat o domácnost, udržovat teplo domácího krbu a harmonii vztahů v rodině. Muž je od přírody lovec, živitel. Dnes je ale často i žena stavěna do role živitele, tedy do mužské role. Její vlastní očekávání a potažmo očekávání jejího okolí naplnit obě pozice ji ženou do kolotoče povinností, ze kterých se jen stěží vymaňuje,“ potvrzuje kouč partnerských vztahů Kateřina Matláková ze Školy pro ženy.

Buďme ale fér, i muži to mají těžké, že i od nich se toho dost očekává. Jak je možné, že oni ten stres zvládají (v drtivé většině případů)?

Některé studie například tvrdí, že ženské tělo mnohem hůř než to mužské zvládá spánkovou deprivaci. Nevyspalá žena je tedy „nebezpečnější“ než nevyspalý muž. Ale je to i tím, že muži umí (nejspíš jsou k tomu přírodou naprogramováni) vypouštět páru. Třeba při sledování fotbalu, kdy si s kamarády zanadávají nad prohraným zápasem. Ženy ne. Většinou raději doma vytřou, dají prát prádlo a pak je doběla vytočí třeba jen pohled na ponožky, které manžel zase pohodil na zem!

Kupodivu řešení existuje a zdálo by se, že je celkem snadné. Za své přetížení si totiž v drtivé většině mohou ženy samy. „V praxi jsem nejednou došla se ženami k závěru, že jsou to ony samy, které dovolily naložit na svá bedra mraky povinností. Často je k tomu vedlo nastavení z rodiny, strach, že přijdou o partnera, touha po uznání nebo perfekcionistické vzorce,“ dodává Kateřina Matláková.

Jedinou možností je dovolit sama sobě nedokonalost, dopřát si možnost být ženou a muži umožnit, aby byl mužem. Chce to ale začít pozvolna. „Pomalu se učit říkat si druhým o pomoc, naučit se bez výčitek používat věty ,já chci´ a ,já nechci´. Dopřávat si chvilky jen pro sebe, dopřávat si drobné radosti,“ radí kouč partnerských vztahů Barbora Sedláková.

Jak jste na tom vy? Zvládáte všechny své povinnosti, nebo jste také vyčerpané?