Článek
Je totiž sezona biatlonu. To znamená, že si pustím online přenos, nasadím sluchátka a u toho si cosi píšu, takže jsem na hodinku hůře dostupná. Do toho ještě trousím různé výkřiky nadšení, případně zmaru, takže je se mnou velká zábava.
Loni jsem se pokusila nadchnout pro tenhle sport i svoje kolegy. Mistrovství světa ve finském Kontiolahti, individuální závod žen na 15 kilometrů. Obvolala jsem redakci, že závod za chvíli startuje, pojede Soukalová a že ho ráda pustím nahlas, pokud by ho u mě chtěli kolegové sledovat. Do kanceláří se připloužilo pár očividně „nadšených" osob, načež se mě Káťa B. zeptala: „A Soukalová je kdo?" Když jsem jí to osvětlila, následoval dotaz: „A to je nějaké mistrovství?"
V ten moment jsem to vzdala a nasadila si sluchátka. Z druhé strany jsem se ani moc nedivila – Káťa je extraligová hráčka curlingu, což je takový ten „sport“, kdy parta šílenců běhá po ledě a umetá košťaty cestu šutru, který se snaží dostat z jedné strany dráhy na druhou. A u takových lidí se nedivím ničemu :-) .
Sporty miluju. V létě atletika, rovinové koňské dostihy, v zimě alpské lyžování, sem tam skoky na lyžích, a hlavně biatlon. Tenis v podstatě nepřetržitě. Nezajímá mě vlastně jen golf a… curling :-).
Když jsem pracovala ve zpravodajství, měli jsme v newsroomu velkou televizi, na kterou se krásně koukalo. Pamatuju se, jak jsem sledovala liberecké mistrovství světa v lyžování, závod na 15 kilometrů klasicky. Kolegyně mi řekla, ať jdu do kuchyňky na kafe, a já odvětila, ať chvíli počká, protože Bauer běží o zlato.
Když jsem tam o patnáct minut (a Bauerův prohraný finiš) později konečně dorazila, objevila jsem tam partu kolegů s kytkami, kteří tam už dost netrpělivě stepovali, aby mi popřáli k narozeninám – bylo mi ten den třicet :-) .
V téhle redakci si ale se svojí láskou ke sportu připadám jako kůl v plotě. Přitom někteří kolegové mají výborné dispozice! Například Michal. V jeho rodině se sledovaly všechny přenosy, i když šly v noci. Když jeho máma myla doma nádobí, vždycky zavolala do obýváku: „Už střílej?" (případně „Už skáčou?"), a když stříleli nebo skákali, šla se podívat.
Atletiku sledovali klidně i ve tři ráno – a protože jediná barevná televize byla v dětském pokoji, Michal byl nucen ji sledovat taky. A nic z toho…
A to nemluvím o Natalii – ta teď dokonce zkouší vedlejší roli v divadelním představení o hokejistech! Jmenuje se to Hokejky, a přestože Natalie hraje „úplně blbou, nevkusnou přítelkyni hokejky“ (to byla citace), nezanechalo to na ní žádné stopy. Když říkala kamarádům v hospodě, že jeden kolega hraje „gumu“, odpověděla hospoda unisono: „Jó, Šlégra“. A Natálie neměla nejmenší tušení, o kom to mluví :-)
Jaké sporty sledujete vy?
Přeji vám příjemný týden!
