Článek
Sama jsem si facebookový účet založila před pár lety, když jsme s kolegyní a kamarádkou Luckou začaly psát knížky, a chtěly jsme jim vytvořit stránku. Od té doby jsem vlažným návštěvníkem, který postuje vesměs odkazy na zajímavé články, fotky svého psa, výzvy k hledání zaběhnutých zvířat a fórky.
Facebook je skvělý v tom, že vím, co se děje u kamarádek, které moc nevídám – většinou proto, že jsou se svými dětmi zašité na místech, na kterých já se odmítám vyskytovat :-). Ale i tak se při brouzdání v jeho vlnách docela často zamýšlím nad pár věcmi.
První z nich je zvyk postovat fotky, na nichž to dotyčné nebo dotyčnému opravdu sluší, a pak odepisovat přátelům blízkým i těm notně vzdáleným, kteří pod snímek celý den píšou, že dotyčná nebo dotyčný vypadá fantasticky, že jim moc děkují. Jasně – každá (a nejspíš i každý :-)) občas potřebujeme zvednout sebevědomí, ale opravdu až takhle?
Copak nestačí podívat se do zrcadla, když mi to zrovna sluší (no dobře, nemusí to být v prvních pěti minutách po probuzení :-)), a říct si, že dneska je to docela dobrý?
Druhou věcí, kterou těžce trávím, jsou paralelní životy. Někdo sedí v hospodě (kavárně, divadle) a píše na Facebook, že sedí v hospodě (kavárně, divadle) s tím a tím (dotyčný mu tuto informací vzápětí olajkuje), jí to a to (následuje fotodokumentace), má se tak a tak, parádně se baví, za chvíli se přesune do jiného baru (kde se pochopitelně okamžitě začekuje) a pak ještě hodí selfie sebe sama těsně před spaním.
Proboha, proč si ti lidé v té hospodě prostě jenom pořádně nepokecají? Proč se nebaví spolu, proč si sami sobě navzájem neřeknou, jak jim ten řízek a pivo chutnají?
A třetí věcí, bez níž bych se obešla, jsou on-line matky. Ženy, které celý boží den papají, spinkají, kakají, kašlají, zpívají, tancují a já nevím co ještě – to celé pochopitelně v mateřském plurálu a s patřičným foto- a video- doprovodem. Proč to dělají? Už jsem slyšela o mateřské pýše, ale vážně pod ni spadá i toto? A co teprve matky, které mezi sebou ve všech zmíněných disciplínách soupeří? Ano, i takové existují – jak jsem se dočetla ve skvělém článku Evy Jedelské, který najdete zde.
Ze všech těchto důvodů mi svět sociálních sítí připadá trošku nezdravý. Vytváří realitu, která nemá se skutečností nic společného, posiluje v lidech pocity závisti, lítosti či osamění (všichni ostatní jsou tak krásní a mají tak báječný život) a deformuje mezilidskou komunikaci. I když samozřejmě uznávám, že je občas celkem sranda sledovat všemožné chytrolíny, poetické vtipálky, notorické sdíleče zábavných videí a další ujeté existence :-).
Přeji vám příjemný týden!
