Článek
Původně jsem myslel, že budu psát editorial o novoročním hubnutí a o tom, že kolegyně v kuchyni denně spřádají plány, jak se vrhnou na zdravý jídelníček, zatímco já lomím rukama a provokuju je tím, že jsem koncem roku shodil mimoděk 3 kila (což ovšem sám nepovažuju za pozitivní zprávu). Pak jsem se rozhodl, že se svěřím s trochu závažnějším tématem.
Asi před pěti lety jsem dělal reportáž o darování spermií. Šel jsem na kliniku a chtěl se přihlásit do jejího registru. Nevzali mě s tím, že moje hodnoty jsou těsně pod limitem pro darování. Přiznávám, neznám přesné cifry, ale tak nějak tuším, že ony limity byly přísné.
Když jsem na to vzpomínal s jedním známým, přiznal, že se snaží s manželkou o dítě a že byli i na vyšetření v pražském Sexuologickém ústavu (které je na objednání a zcela zdarma, prakticky placené z pojištění).
Objednal jsem se také, odevzdal vzorek a po 25 minutách slyšel výsledek. Běžné množství spermií muže v jedné dávce se pohybuje mezi 60–80 miliony, já jich mám desetinu. Hýbou se, ale je jich málo. A komentář lékaře zněl jasně: kdybych se teoreticky snažil o početí přirozenou cestou, nemám moc šancí na úspěch.
Nikdy jsem nekouřil, drogy neberu, snažím se sportovat, nebývám často nemocný a alkohol? Pravda, ten mi chutná, ale ne tak, že bych se zpíjel do němoty. A cítím se mladý a šťastný. Jen během těch pár let spermie ubyly. Možná stresem, možná všeobecnou rychlostí života, možná by se to stalo i tak. Nevím a nikdy to nezjistím.
Horší je, že totéž trápí šťastné páry kolem mě (a určitě i kolem vás), které slyšely podobnou diagnózu. Muži začínají nosit volné trenýrky, nechodí do saun, drží se dál od sporáku a zobají selen a železo. A ženy? Když mají štěstí, píchají si injekce a podstupují nespočet bolestivých vyšetření a doufají, že ten šestý, sedmý nebo i jedenáctý pokus vyjde. Někdy ano, někdy prostě ne.
Nevím, čím to je. Asi všichni čekáme na ten ideální svět v ideálním páru bez mráčku. Nebo až dokončíme školu. Až získáme nějakou pracovní praxi. Až uděláme kariéru. Až uvidíme všechny kouty světa. Až... to nakonec nejde. Ti, kdo si to začínají uvědomovat a přitom nehodlají ustupovat, si za těžké peníze nechávají mrazit vajíčka, spermie nebo embrya.
Možná by ale bylo rozumnější, kdybychom své životy trochu přehodnotili. Nevím, nebyli bychom šťastnější, kdybychom omezili cíle na „milujte se a množte se?“.
P. S.: Dojděte si na to vyšetření jako já, třeba vám otevře oči.
