Článek
Bydlím v centru Prahy. Jsem zvyklá na to, že mé okolí připomíná ve dnech od 30. prosince do 1. ledna bojovou zónu. Ale letos se nemůžu vyhnout dojmu, že se to šílenství vymklo kontrole.
Loni můj pes poprvé zažil Silvestra. V půl dvanácté jsem ho venčila v ulicích našeho bloku a jeho to strašně bavilo. Kolem hospod a barů postávali lidi, smáli se a povídali si, Dragouš se k nim nadšeně hnal, a když jsme zrovna neprocházeli kolem pohostinského zařízení, čuměl na oblohu, sledoval ohňostroje a vesele se zubil.
Letos to bylo jiné. Venku se nikdo nebavil – ulicemi se potácely hloučky úplně ožralých lidí (z velké části cizinců), kteří kolem sebe hlava nehlava házeli dělobuchy. Ostatní lidi, zaparkovaná auta, okna bytů, psi? Nezájem. Rány pod oknem nebyly příjemné ani mně, ani psovi. Do parku jsem ho vzala pro jistotu už v deset. Hluk snášel celkem dobře, až do té doby, kdy skupinka nametených mladých Angličanů hodila zapáleného dělobucha deset metrů od něj. To se splašil.
Když petarda dopráskala, ignoranty jsem seřvala. Omlouvali se, psa si vůbec nevšimli. Ani je nenapadlo brát ohled na cokoli, co se vyskytuje kolem nich. Což měli ostatně společné s většinou slavících, které jsem potkala. Obrázek doplňovali zběsilí taxikáři, kteří se do Prahy sjeli ze všech koutů Čech, aby si vydělali. Nic proti tomu, ale opravdu nejde projet městem, aniž byste ohrožovali všechny kolem?
Co je na tom tak zábavného? Vážně si ten nový rok nezaslouží důstojnější oslavu? Nebo to je specifikum pražského centra a jinde se lidé dokáží bavit normálně? Co myslíte?
Každopádně vám v roce 2015 za celou redakci přeji hodně zdraví a štěstí!
