Článek
Smutný jsem přemýšlel nad tím, jaká je to vlastně ironie, že se přihlásíte do svatebního redakčního speciálu, nachystáte si svatební šaty, které máte spolu se vzpomínkami pečlivě uložené, a prakticky pár okamžiků před Dnem D zjistíte, že spousta věcí je jinak, než jak jste si mysleli. A to asi aniž byste chodily světem s růžovými brýlemi. Neznám podrobnosti, neptal jsem se na ně, ani by nebylo fér důvody otevřeně rozebírat. Ale přišlo to, stejně jako u poloviny dalších českých vztahů.
Nedávno se po 10 letech rozpadl i jinak pevný vztah mé kamarádky. Měli se rádi, bydleli spolu, na děti zatím nedošlo, ale jinak se respektovali, plánovali. Jen ta vášeň už nebyla tak velká. Už neklidně neusínali se strachem, že by v noci ten druhý mohl najednou zmizet, a pro ně by tím skončil svět. Neřešili, že se jejich láska už pět minut telefonem neozvala. A už se neptali, jestli se vůbec přes tu hordu sexu dostanou k jídlu, ale spíš řešili, co vůbec budou jíst. Pak přišla otázka rozchodu, dvojité přikývnutí. Věděli to, cítili, dlouho. Ale měli strach, že to, co zažili, už nikdy znovu nepřijde.
Těžko říct, jestli přijde, nebo ne. Ale je jasné, že se něco změnit musí. Oni. Stejně jako většina Čechů totiž nepochopili, že dobrými partnery se nerodíme. Že všechno musíme vypilovat třeba jako trojčlenku. A že ostuda není neumět to, ale nechtít se to naučit.
I o tom je dnešní článek, který se týká milenek a jejich zákeřných taktik, kterými dokážou odlákat muže od rodiny. Možná v něm najdete tipy, které dodají vašim vztahům zdravý směr.
A do té doby se, prosím, držte a snažte. Stojí to za to!
P. S.: Druhé náhradnici na svatební šaty zase garderóbu přežvýkaly myšky. Pokud byste se tedy chtěly zúčastnit (milého!) focení u nás v redakci, napište na michal@prozeny.cz, určitě se domluvíme!
