Článek
Těch prvních pár měsíců všichni dělají, co mohou, a tak nějak se snaží přizpůsobit se nové situaci. Z téhle fáze si většinou odnášejí více šrámů ženy. Hlavně ty, které mají první dítě. Jedna moje kamarádka strávila měsíce tím, že bouchala kočárkem s dítětem do dveří. Když nebouchala, synek brečel. Byť mu bylo jen pár měsíců, rychle pochopil, že když párkrát zabrečí, ta polozhroucená pečovatelka, co kolem něj pořád běhala, zase začne s drncáním, které se mu obzvlášť líbilo.
Další moje kamarádka došla tak daleko, že se v drsných letních vedrech na trase chalupa–pražský domov pohybovala jen v tričku a kalhotkách. Na víc už jí po mnohatýdenním pobytu s malým dítětem nezbyly síly. Sice se přesunovala autem, ale když ji jednou zastavila policejní hlídka a vyžádala si prohlídku kufru, neměla daleko k tomu, aby se vrhla pod některé z projíždějících aut.
Ve čtvrtek vám náš módní tým ukáže, jak to může vypadat, když se módní tvůrci inspirují AsiíFoto: Marie Bartošová
Muži mají oproti tomu odlišný přístup. Mají pevnější nervy, jsou víc nad věcí, mají perfektně zvládnutou logistiku, ale bohužel jim občas unikají detaily. Příjemně strávené odpoledne s potomkem začíná vytyčením úkolu – kam se pojede, jak se tam dostanou a co se tam podnikne. Pak přichází na řadu internet a především „aplikačky". Bez těch se moderní muž neobejde. Pomocí nich zjistí, jaké bude v daném časovém období počasí, kde bude pršet víc a kde míň, zda se v okolí nachází vhodné restaurační zařízení i kolik se na vybrané ekofarmě narodilo za poslední týden kůzlátek.
Výlet tak na první pohled vypadá slibně, ovšem na místě se většinou zjistí, že dítěti chybí půlka oblečení, nemá pláštěnku, kůzlátka vidělo před týdnem s maminkou v místním kroužku ekologů a vybraná restaurace je navzdory informacím poskytnutým „aplikačkou" zavřená. S jedním mým kamarádem jsme loni vyrazili na koupaliště. Skvěle zvládnutá akce, navigace nás spolehlivě dovedla k nově zrekonstruovanému bazénu, jen na místě se ukázalo, že tříletá dcerka nemá sbalenou ani jedinou hračku.
Přede dvěma lety jsem na horách sledovala jinou dojemnou scénku. Parta tatínků vyjela na víkend s dětmi, všichni se skvěle bavili až do pozdních nočních hodin, ráno tatínci v těžké kocovině vstávali, mazali dětem chleby a všechno pěkně šlapalo. Když jsme odjížděli, přišourala se k jednomu zdrchanému otci asi tříletá holčička a povídala: „Tatínku, proč mám botičky opačně?" A tatínek odpověděl: „Protože jsem, broučku, ožralej." Botičky vyměnil, ujistil se, že to nebudou říkat mamince, a všichni spokojeně odjeli :-).
A právě o těchhle rozdílech si můžete přečíst ve čtvrtečním Lucčiném článku pracovně nazvaném Jací jsou čeští otcové? Možná vás i trochu překvapí!
Přeji vám úspěšný týden!
