Článek
Dokázala si jít odjakživa velice tvrdě za svými cíli. Chtěla být carevnou, a hlavně si přála samostatně vládnout obrovskému Rusku. A ještě ho rozšiřovat. Dokončit dílo dědy svého manžela. Což se jí všechno podařilo.
Slabý muž, silná žena
Začalo to tak, že se její manžel a zároveň bratranec Petr III. ujal vlády a stal se carem. Jenže, on to byl mladík neduživý a zamindrákovaný. V dětství ho dost šikanovali jeho vychovatelé a dokonce i služebnictvo. Nutili ho klečet v koutě na hanbě s knihou na hlavě. Ta nesměla spadnout, jinak šly kalhoty dolů a následoval výprask rákoskou na holou. Ještě v šestnácti letech si hrál s dřevěnými vojáčky. Někdy také převlékal své služebnictvo do uniforem a dával jim rozkazy jako vojákům. Zvyšoval si tak své chatrné sebevědomí. Postupně víc a více pil a propadal se do trudnomyslnosti. Míval těžká jitra.
Jako car se snažil být dobrým vládcem. Jako manžel byl mizerný. Měl zúženou předkožku, a proto nemohl s manželkou spát a tedy plodit děti. Nakonec se dal operovat a pak už mu to jakž takž šlo. Ale nebavilo ho to. Nicméně manželka začala přicházet do jiných stavů. Několikrát.
Jednou se Petr manželky se smutnou ironií v hlase zeptal: „Drahá, můžete mi vysvětlit, jak je možné, že jste každou chvíli těhotná?”
„No, asi to bude tím, jaký jste mužný samec,” odpověděla mu s výsměchem na rtech.
Car smutně pokývnul hlavou a šel se opít. Nebyl schopen s tím nic dělat a patrně mu bylo jedno, že si i holubi na palácových střechách vrkali o carevniných milencích.
V roce 1762, kdy Petr vážně uvažoval o tom, že se dá rozvést a manželku uvězní v klášteře, se stal pravý opak. Carevna totiž byla v Rusku milována a obdivována. Pochopitelně hlavně muži. Kateřina dala svého manžela zatknout a odvézt na lovecký zámeček Ropša. Nedělal problémy a trpně podepsal svou abdikaci.
Po šesti měsících vlády ho žena odstranila z trůnu. Na zámečku hlídali bývalého cara Kateřině věrní důstojníci. Především se tady vyskytoval jakýsi Orlov. To byl carevně velice blízký muž a bratr jejího milence Grigorije. V budoucnu se stal hrabětem a nakonec i gubernátorem. Jeho zásluhy byly po zásluze oceněny.
Socha Kateřiny Veliké v PetrohraděFoto: Profimedia.cz
Vražda cara
No, na tom zámečku se Petr III. opíjel do němoty, plakal nad svým osudem, proklínal Kateřinu a někdy se pokoušel nařizovat svým strážcům, co mají dělat. Osnoval s nimi plán na svůj návrat na trůn. Vraždu carevny.
Jednoho dne měl toho jeho blábolení Orlov dost a hrubě ho okřikl: „Pane, nikdo na vás už není zvědavý. Buďte rád, že vás carevna nechala žít!”
Petr se rozzuřil a rudý vzteky se na Orlova vrhl: „Já, já, já jsem car vší Rusi!”
Orlov mu vrazil dýku do srdce a ukončil tak jeho tragikomický život. Tehdy již nestálo Kateřině nic v cestě. Ona byla samovládkyně, nástupkyně po svém manželovi.
Počáteční zločin, k němuž snad dala německá carevna příkaz, vedl k neobyčejnému rozkvětu Ruska. Kateřina za dobu své vlády rozšířila zemi o pět set dvacet tisíc kilometrů čtverečních.
Carská pokladnice přetékala drahými kameny a zlatem. Země se změnila a dobře se tam žilo. Hodně se stavělo. Založily se veřejné nemocnice pro chudé. Školy a kanalizace, nová města se budovala dle přesných plánů... Carevna přestavěla Zimní palác.
Kateřina jednoho dne prohlásila: „Já nemůžu přestat stavět. Je to jako taková nemoc, která mě stravuje a zároveň mi přináší potěšení. Je to cosi, co se dá srovnat s alkoholismem.”
Sexem posedlá carevna
Po likvidaci cara už se carevna ani nijak netajila tím, že mimo vášeň pro stavitelství, má i jinou. Že je doslova posedlá sexem. Ve dne pracovala pro blaho své říše, v noci se věnovala rozkoším. Nespala skoro nikdy. Neměla na to čas. Tvrdila: „Život je příliš krátký na to, aby člověk ztrácel čas spánkem. Žít se musí naplno!”
Mladí muži toužili po tom, stát se jejími milenci. Velice dobře věděli, že panovnice je štědrá a že je za jejich úsilí patřičně odmění. Dávala jim peníze, šperky, tituly, pozemky, celé vesnice, někdy i města.
Ve frontách v paláci stály dlouhé fronty mužů, kteří se hodlali prosadit v Kateřinině posteli. Některým dovolovala se vracet. Třeba Grigoriji Orlovovi, který patřil mezi její absolutní favority, protože měl krásné a svalnaté tělo, a hlavně to byl kanec k pohledání.
Ta báječná žena měla sociální cítění. Zároveň ale příliš nerozuměla lidu. To cítění měla hlavně kvůli tomu, aby udržovala v zemi klid, aby nedocházelo k povstáním. Aby mohla vést zemi k rozmachu, jak si předsevzala.
V okamžicích, kdy se carevnin život nachýlil ke svému konci, se ovšem k Evropě a také k tehdy bohatému Rusku blížilo jedno veliké nebezpečí. To nebezpečí přicházelo z Francie a mělo jméno jednoho velkého malého muže. Napoleona Bonaparta. Ale to už je zcela jiný příběh.
Zajímají váš další pikantnosti ze světa slavných, těch současných? Pak nahlédněte do článkuTrapasy celebrit: Kdo perlil a kdo měl mokro v rozkroku?
