Hlavní obsah

Dva typy vztahů: Jaký má větší šanci na přežití?

Foto: Thinkstock

Partnerský vztah ovlivňují povahy obou aktérůFoto: Thinkstock

Říká se „vrána k vráně sedá“, ovšem také „protiklady se přitahují“. Jak je to ale ve skutečnosti? Jaké páry mají větší šanci na úspěch? Ty, kde si jsou oba povahově podobní jako vejce vejci, nebo ti, co jsou jako voda a oheň? Zeptali jsme se na to odborníků.

Článek

Jana a Ivan jsou povahově téměř stejní. Oba jsou hodně společenští, milují dobré jídlo a víno, baví je stejné věci, ale také oba umí vybuchnout, a pak je u nich doma pořádná Itálie. Žádná hádka ale netrvá déle než pár minut. Jsou dokonalým příkladem vztahu podle pořekadla „vrána k vráně sedá“.

To Tomáš a Sandra jsou jejich pravým opakem. Dvě odlišnější povahy byste snad nenašli. Sandra je doslova živel, který se ani na chvíli nezastaví, je všude slyšet a vidět. Tomáš je zase ztělesněním klidu a na Sandru má prý blahodárný vliv, protože ji dokáže alespoň trochu zkrotit. Tihle dva žijí podle hesla „protiklady se přitahují“.

Kdo z nich má ale větší šanci vytvořit dlouhodobý fungující vztah, a koho nejspíš čeká rozchod?

Foto: Thinkstock

Harmonický vztah je nejen výsledkem úsilí obou, ale i sladěnosti povahFoto: Thinkstock

Vzájemná podobnost je většinou výhodou

Z dlouhodobého hlediska jsou podle odborníků jednoznačně nadějnější vztahy, kde si jsou oba partneři povahově a názorově podobní. „Daní dva mají společné cíle i zájmy, a díky tomu je jejich vztah hlubší a také zábavnější,“ říká kouč partnerských vztahů Lenka Černá. Podle ní je to vlastně stejné jako s kamarády. Když jsou stejní jako vy, rozumíte si s nimi, většinou se na všem shodnete a rozhodně se spolu nenudíte. Koneckonců kamarádili byste se s někým, kdo je zcela odlišný? „A partnerské vztahy jsou hlavně o přátelství, kvalitní sex je jen zpestřením vztahu. Já tvrdím, že vztah je přátelství s dobrým sexem,“ upřesňuje Lenka Černá z portálu Mujvztah.cz.

Jsou ale situace, kdy mohou být společné povahové rysy tak trochu rizikové. Jde především o následující tak trochu extrémní vlastnosti:

  • Vztah dvou choleriků – výbušnost jejich povah způsobí, že se ti dva nejspíš nevyhnou divokým hádkám. Útěchou je snad jen to, že nemívají dlouhého trvání. (Jsou u vás hádky na denním pořádku? Tak si alespoň přečtěte článek Jak z hádky vyjít jako vítězka?).
  • Vztah dvou tvrdohlavců – když si postaví hlavu oba dva ve stejnou chvíli, může to být hodně zapeklité. Pokud spolu chtějí vydržet, musí se naučit jeden druhému ustupovat. Mají ale velkou šanci, že to společně někam dotáhnou, protože ani jeden z nich se nerad vzdává.
  • Dva urážliví – Tak to může být hodně nepříjemné. Dovedete si představit dva partnery, kteří se naráz urazí a nepromluví na sebe ani slovo? Dost děsivé, že? Přečtěte si článek Peklo jménem tichá domácnost a dozvíte se, jak to s urážlivostí je.

Protiklady nás přitahují, ale na jak dlouho?

Je vcelku logické, že se zamilujeme do někoho, kdo se nám vůbec nepodobá. Často na něm obdivujeme to, co sami nemáme:

  • Je pořád středem pozornosti, nezkazí žádnou zábavu – je velmi příjemné patřit k takovému člověku, když vy zrovna žádný velký bavič nejste.
  • Skvělý organizátor – pokud žijete v neustálém chaosu a shonu, nejste schopni žádného řádu, možná zatoužíte po někom, kdo ho do vašeho života vnese.
  • Vyhledávač adrenalinu – pokud je ve vašem životě trochu nuda, nic velkého se v něm neděje a v žilách vám nekoluje ani kapka adrenalinu, je velmi vzrušující žít s někým, kdo podniká odvážné věci, skáče padákem, potápí se k vrakům lodí a jízda na horské dráze je pro něj zábava pro mimina.

Jenže jak dlouho tohle okouzlení a obdiv může vydržet? Podle odborníků bohužel moc dlouho ne a vzájemná rozdílnost začne být po čase spíš na škodu. Místo toho, aby se daní dva doplňovali, takzvaně se zacyklovávají. „Jsou jako den a noc. Například, když je jeden extrovert a chce za každou cenu mluvit o problému, introvert se uzavře a nemluví. A to extroverta ještě více dráždí a nutí introverta k hovoru, a ten se v reakci na nátlak ještě více uzavře,“ popisuje Lenka Černá. Ta ze své praxe tvrdí, že takto rozdílné páry spolu většinou moc dlouho nevydrží. To, jací jsme, jak se chováme, co nás baví, a co je naopak nad naše síly, je nám z velké části dáno. (Jak dlouho vydržíte předstírat, že milujete lezení po horách, když byste raději seděli doma u knížky? A ve výsledku je to nefér i vůči vašemu partnerovi, který pak zjistí, že celou dobu žil s někým úplně jiným.) Z kopretiny jednoduše růži neuděláte a kočka s myší také asi nikdy nebudou nejlepší kamarádky. A potlačovat sebe sama a přizpůsobovat se tomu druhému, také není správné.

Co si o tom myslíte? Máte doma partnera, který je jako vy, nebo žijete s někým, kdo se vám ani trochu nepodobá?

Související témata:

Načítám