Dusí v sobě city nebo je na vás přehnaně závislý? Za chováním ve vztazích stojí prožitky z dětství

Chcete pochopit, co vás nutí chovat se tak, jak se chováte, a stejně tak pochopit i partnera, abyste mohli vybudovat pevný a fungující vztah? Pak je dobré vědět, jakým způsobem vyjadřujete náklonnost a milostné či přátelské city a jak se ve vztahu chováte. Jak jste na tom vy a váš partner?

Říká se tomu koncept přimknutí (či teorie citové vazby, teorie attachmentu) a přišel s ním v 60. letech 20. století britský psychoanalytik John Bowlby (1907–90). Na základě pozorování dětského chování vytvořil teorii, která – velice zjednodušeně – říká: jaké vztahy dítě vytvořilo s pečujícími osobami, takové vztahy později vytváří po celý život.

Podle ní existují čtyři základní druhy náklonnosti. „Každý má určitá pravidla, podle kterých lidé navazují vztahy a vyjadřují náklonnost,“ říká americká klinická psycholožka Sabrina Romanoff. A tento způsob vztahování se pak obzvlášť silně odráží v milostných vztazích. „Právě při randění nebo během soužití se negativní návyky aktivují nejčastěji,“ vysvětluje americká psycholožka Marie Lisa Bobby. Ale když o svém nastavení víte, máte větší šanci mít ho pod kontrolou.

Doma jste se cítili bezpečně, milovaně, měli jste dostatek péče, lásky i prostoru pro objevování světa. „Jsou to děti, které se bez rodičů cítí sebevědomě a spokojeně, ale jsou šťastné, když se zase vrátí,“ popisuje americká psychoterapeutka Melissa Schacter.

A tuto vyrovnanost si pravděpodobně přenesou do dospělosti. Umějí skvěle vybalancovat míru připoutanosti k partnerovi s nutnou dávkou svobody a prostoru, kterou každý ve vztahu potřebuje. Nebývají žárliví ani podezřívaví, věří sobě, partnerovi i vztahu, a proto nepotřebují druhé kontrolovat a být neustále ujišťováni, že je protějšek miluje. Když se potkají dva takoví lidé, mají velkou šanci vytvořit pevný a pohodový vztah.

V dětství se jim péče, zájmu a lásky moc nedostávalo a oni si vypěstovali pocit, že je to jejich vina, že nejsou dost dobří a nejsou hodni lásky. Čím míň jí mají, tím víc po ní touží a snaží se připoutat. „Projevuje se to extrémním lpěním na rodičích, jsou na nich doslova závislí,“ popisuje Sabrina Romanoff.

A tuhle závislost pak v dospělosti přenášejí na partnery. Jsou hladoví po projevech náklonnosti, těsně přimknutí k partnerovi, bez něhož nedokážou být. Bombardují ho desítkami zpráv, volají a potřebují s ním být neustále v kontaktu. A když protějšek nereaguje, je zle.

Jsou žárliví a majetničtí a neustále žijí ve strachu, že je blízký člověk zklame, což v jejich partnerech vyvolává potřebu se od nich vzdalovat a vybojovat si kousek prostoru sám pro sebe. Jenže to tyto lidi jen utvrzuje, že nejsou dost milováni.

Dětství měli podobné jako lidé s úzkostným stylem, péče a pozornosti se jim moc nedostávalo, a když potřebovali utěšit či se pomazlit, byli odmítnuti, nebo dokonce potrestáni. Jejich reakce je ale zcela jiná než v předchozím případě: od rodičů se odpoutali. Ztratili v ně důvěru a došli k závěru, že se musejí spolehnout jen sami na sebe. Jsou to děti, které vzbuzují obdiv svou samostatností a už v raném věku se o sebe skvěle starají. Potlačily své přirozené potřeby, jen aby příliš neobtěžovaly rodiče, kteří by je stejně přehlíželi.

A tuto nedůvěru si nesou do dospělosti. Nechtějí být na nikom závislí a stejně tak jim vadí, když je někdo závislý na nich. Touží po „svobodě“ a vyhýbají se jakékoli citové intimitě. Tváří se, že nestojí o vážný vztah, ale ve skutečnosti se bojí.

Tyto děti byly v dětství zesměšňovány či odmítány, když projevily nějakou emoční slabost nebo potřebu. Když plakaly, musely poslouchat, že se chovají jako mimina. Jsou to děti, které si místo pomazlení (protože to je pro slabochy) musely jít dělat úkoly. Už v útlém věku se naučily svoje emoce ovládat a potlačovat.

A přesně to dělají i v dospělosti. Navenek působí vyrovnaně a silně, ale uvnitř jsou jako malé děti toužící po lásce a pomazlení. Nikdy nemají s ničím problém, do roztrhání těla pečují o blízké, nikdy se nehroutí. V skrytu duše se ale klepou strachy, že kdyby projevili jakoukoli slabost, budou vyhodnoceni jako nedostateční a partner je opustí.

Láska je mocná a někdy ani není potřeba nic říkat, prostě víte, že vás ten druhý zbožňuje. Tohle je 5 způsobů, jak říct „miluji tě“ beze slov.