Dům inspirovaný francouzským venkovem vás nadchne!

Manželé hledali ideální místo pro nový domov poměrně dlouho, ale nakonec se jim podařilo najít takové, které je zcela okouzlilo a zároveň splňovalo jejich požadavky – kamenný statek v malé vesničce s celkem dvanácti obyvateli. Osada se nachází na hranici Jihomoravského kraje a Vysočiny a dům z jedné strany lemuje jehličnatý les.

Poloha a prostředí tedy byly perfektní, zato 40 let neobývaný dům se nacházel v havarijním stavu a potřeboval generální rekonstrukci. Základní projekt vypracoval rodinný přítel, architekt Miroslav Vochta, celkového návrhu exteriéru i interiéru se pak ujala sama majitelka, interiérová designérka Pavlína Lipková.

„O přestavbě jsme měli od počátku jasnou představu. Já celoživotně obdivuji francouzskou kulturu a od své dávné návštěvy Bretaně, kde jsem viděla typické kamenné domky, jsem toužila po něčem podobném. Když jsem pak po letech spatřila tento dům, věděla jsem hned, že je to ten pravý,“ vzpomíná majitelka.

Původně stál na pozemku menší domek sousedící se stodolou a chlívky. Tyto dva objekty propojili, a tak vznikl jeden velký prostor k bydlení. Celková obytná plocha je 500 metrů čtverečních a kromě hlavní obytné části s kuchyní a jídelnou se tu nachází stometrový podkrovní ateliér, pracovna, tři samostatné ložnice a dvě koupelny.

Historie hlavního křídla sahá až do roku 1870 a majitelé se rozhodli, že co nejvíce dobových detailů i původního zařízení zachovají, tak aby místo neztratilo svou osobitost a unikátní vzhled. Zrenovovány byly původní dveře, udírna, vstupní dveře na verandu i kamenné schodiště vedoucí do patra domu.

Jak se ukázalo po oklepání omítky, stodola i dům byly postaveny z kamene. Kamenné zdi tedy nechali prostoupit do nově vzniklého interiéru, kde jejich drsnější struktura vytváří mimořádné spojení a kontrast s úhledným vzhledem místností. Skladbu kamene a jeho lícování provedli podle tradičních řemeslných postupů ukrajinští umělečtí kameníci. Na spoje použili vápennou maltu, která umožňuje přirozený mikro pohyb podle vzdušné vlhkosti a teploty.

Právě kámen také zaručuje příjemné klima, za nímž se do rodičovského domu s oblibou vracejí i děti, které již „vylétly z hnízda“. Se svými partnery sem jezdí nejen o víkendech, ale především v létě, kdy ve městě panují nesnesitelné teploty.

V návrhu se autorka záměrně nedržela jen jednoho stylu, odráží se zde její obliba toskánského a francouzského venkova, anglického country stylu i vintage a etna. „Preferuji nábytek z přírodních materiálů jako kov a dřevo, a to včetně hrubého neopracovaného. Zároveň se nebojím kombinovat vzory, které leckdy mohou působit jako nekombinovatelné, ale ve výsledku se skvěle doplňují a vytvářejí originální souhru,“ dodává Pavlína Lipková. Nábytek sháněli po bazarech a použili také několik kousků poděděných po předcích.

Nejvýraznějším prvkem jsou pak všudypřítomné mozaiky, které vytvořila sama designérka velice pracnou metodou, kdy se každý jednotlivý díl brousí. Nejnápadnější je 220 centimetrů velká ručně skládaná kruhová mandala v obývacím pokoji, pro niž autorka hledala inspiraci v díle Antonia Gaudího i Alfonse Muchy. Do jejího středu umístila spirálu symbolizující nekonečno. „Pozitivní energetické vibrace jako by vycítily i naše kočky, které lehávají zásadně v jejím středu,“ dodává.

Co říkáte na bydlení na samotě? Líbí se vám domy s dlouhou historií?