Důchodová reforma: Máme se jí bát?

Důchodová reforma se týká žen narozených po roce 1955 a mužů narozených po roce 1965. Tyto a mladší ročníky by pak měly odcházet do důchodu později, než jak to zákon uvádí nyní. Postupně by se také měl sjednotit věk, ve kterém odcházejí do důchodu ženy a muži. Nyní nastupují ženy podle počtu dětí důchod přibližně v 58–60 letech, což je o tři roky dříve než stejně staří muži. „Průměrný dožitý věk je nyní okolo 74 let, měl by se však pozvolna zvyšovat, a to až na 80 let v roce 2061. Léta strávená v důchodu se tak zkrátí celkově," říká Martina Hrušková z agentury Ogilvy.

„Tato nová důchodová reforma mi přijde jako naprostý nesmysl. I když je mi zatím jen dvacet osm let, zjistila jsem si, že bych podle ní měla odcházet do důchodu až v šedesáti osmi letech. Vzhledem k tomu, že pracuji jako kadeřnice, která stojí denně na nohou a pracuje rukama, si to hlavně fyzicky nedovedu vůbec představit,“ říká Iveta. „Napadá mne také, že pokud bych až do stáří byla se svým stávajícím partnerem, který je o pár let starší než já, on by odešel do důchodu mnohem dříve, a já bych ještě několik let musela pracovat.“

Na tento „osobní“ faktor důchodové reformy poukazují i někteří odborníci na mezilidské vztahy. Nyní totiž odchází mnoho manželských dvojic do důchodu přibližně ve stejnou dobu a mohou si společně užívat zaslouženého volna a podzimu života. Samozřejmě ani teď to neplatí 100% a u všech, protože i v současné době hraje roli věkový rozdíl partnerů, počet dětí ženy, množství odpracovaných let a v neposlední řadě také fakt, zda daný člověk podniká, nebo je naopak nezaměstnaný a podobně. Teoreticky by však partneři, kde je muž o několik let starší než jeho žena, měli nastupovat důchod ve shodnou dobu. To by se novou důchodovou reformou změnilo. Muž by několik let doma v důchodu „čekal“, než do důchodu odejde i jeho žena.

Ne všichni však vidí situaci tak dramaticky. „Možná to vyzní poněkud kacířsky, ale dle mého soudu se nestane nic zásadního. Tedy nic, co by se dalo přičítat důchodové reformě. Mimo jiné i proto, že při současném trendu nic podobného ani nehrozí. S rozpadem tradičního modelu rodiny – kdy je otec hlavou rodiny a zároveň živitelem všech jejích členů, partneři spolu žijí třicet a více let, sdílejí stejnou domácnost a vychovávají své dva potomky – bude totiž dramaticky ubývat dvojic, jejichž odchod do důchodu by probíhal podle naznačeného scénáře,“ tvrdí PhDr. Petr Šmolka. „Někde bude v době manželova odchodu do důchodu jeho žena (druhá či třetí) možná teprve na mateřské dovolené, jinde ještě v plném rozpuku tvůrčích sil a do penze jí bude scházet nikoli pár, ale spíše pár desítek let. Z celkového vývoje lze odvodit, že výjimkou nebudou zároveň ani manželství, případně nesezdané vztahy, kde se žena ocitne v důchodovém věku ve chvíli, kdy si její partner bude teprve užívat slastí krize středního věku.“ O tom, že poslední typ soužití není tak úplně mimo i dnes, se dozvíte ve článku Fenomén cougar: Ulovte si zajíčka!.

Podobný názor mají i demografové. „V současné době se ročně uskuteční 47 tisíc sňatků, ale zároveň více než 33 tisíc párů se rozvádí. Je předpoklad, že podobný trend zůstane i do budoucna," tvrdí Martina Hrušková.

Lze však připustit, že alespoň teoreticky budou kdesi v „ilegalitě“ žít i dvojice, jichž by se zmíněná rizika a katastrofický scénář týkat mohl. Možná půjde o jakési ostrůvky pozitivní odchylky osídlené partnery, kde muž bude zhruba o dva až tři roky starší než žena a v době odchodu do důchodu budou mít za sebou řádově již pětatřicet let společného života.

„Pak si lze sice představit, jak někteří z těchto mužů vysedávají doma a nerudně čekají, až se jejich životní souputnice vrátí z práce domů, aby je nakrmila a veselým švitořením jejich chmury rozptýlila. Zpravidla však půjde o muže, kteří se jen těžko vyrovnávají se svou novou rolí, muže, jimž chybí aktivní hobby a u nichž obecně převládá nepřátelský postoj vůči okolí. Jejich zásluhou se tak někdejší domov mění v ponuré či zlobné mauzoleum. Pro ženu, která má doma podobné nadělení, může být naopak úlevou, bude-li mít společensky přijatelný důvod docházet do práce,“ říká psycholog Petr Šmolka. Například proto, že ještě nedovršila důchodový věk.

Ideální teorie sice připouští, že mohou být i páry, které by si dokázaly chvíle zaslouženého odpočinku po odchodu do penze skutečně užít. Ať již společnou prací na zahrádce, cestováním nebo jinou smysluplnou aktivitou. Takové vzácné dvojice však nerozhodí, budou-li muset na realizaci svých přání ještě rok až dva počkat. Případně si to čekání zkrátí, ať již ženiným odchodem do předčasného důchodu, nebo prodloužením mužovy pracovní aktivity. Navíc muž, který by se nedokázal těch pár měsíců sám zabavit, bude spíše muž-prudič než pohodář.

A co si o změně věkové hranice odchodu do důchodu myslíte vy? Vadilo by vám, pokud by váš partner odešel do důchodu o několik let dříve než vy?