Dub v interiéru: Nábytek a vybavení z tohoto dřeva nemá chybu

Dub představuje jednu z nejčastěji používaných dřevin v interiéru díky svým dobrým vlastnostem. Je poměrně tvrdý a má pěknou kresbu dřeva. Ale také něco stojí a je náročnější na údržbu, proto se kromě masivu a dýhy sází rovněž na jeho imitace.

Když se na nábytek nebo jiné bytové vybavení používá masiv, bavíme se o dubu v jeho nejpřirozenější podobě. Používají se desky z jednoho kusu dřeva o různých šířkách a délkách. Na masivu je zajímavé, že každý vyrobený kus bude originál z pohledu kresby dřeva.

Dále se setkáte s pojmem spárovka. „Z masivu se nařežou lamely, případně hranoly, a upraví se, například se z nich odstraní suky a trhliny. Pak se několik kusů slepí k sobě, a výsledkem je velice pevná deska,“ vysvětluje architektka Miroslava Karasová.

Zatímco u masivu se bavíme o tloušťce v centimetrech, u dýhy jde o milimetry. Vzniká krájením, loupáním nebo řezáním tenkých plátků dřeva po napaření opracovaných kmenů. „Právě napaření dřeviny do určité míry upravuje její přirozenou barvu. Plátky mívají různou tloušťku, asi od 0,5 do 3 milimetrů. Lepí se na dřevotřískovou DTD nebo dřevovláknitou MDF desku,“ uvádí Miroslava Karasová.

Slepením několika dýh k sobě se vyrábí překližka, přičemž se můžou používat různé druhy dřevin.

Všechno má svá pro i proti, například dýha je barevně méně stálá než masiv, ale zase nehrozí, že by se mohla lidově řečeno kroutit. Z druhé strany její oprava je náročná a patří do rukou odborníků, kdežto drobné poškození masivu zvládne šikovný kutil sám.

Nezřídka se však masiv a dýha kombinují či doplňují dalšími materiály na bázi dřeva. Například korpus nábytku může být z lamina a čelní dvířka opatřená dýhou, nebo rámeček dvířek je z masivu a výplň z desky na bázi dřeva, jež je odýhovaná a podobně.

Kromě přírodního materiálu si lze pořídit jeho napodobeniny – dřevodekory, jež můžou být na dotek nejen hladké, ale i strukturované. Například úprava crosscut připomíná kmen stromu rozřezaný na fošny, na jejichž povrchu zůstaly stopy řezu pilou, v různých tónech.

Prakticky to znamená, že základem nábytku je deska na bázi dřeva, například dřevovláknitá, která se povrchově opatřuje fólií s potiskem. Nebo jádro tvoří dřevotřísková deska polepená speciálním laminovacím papírem a následně se nanáší vrstva melaminové pryskyřice. Tak vzniká známé lamino.

Barva přirozeného dubu je příjemně hnědá, a není jedna stejná. Pohybuje se od žlutohnědé přes oranžovou a zlatavou až po čistě hnědou. Kdežto umělé povrchy pracují se stovkami napodobenin. „Můžete mít například nábytková dvířka v barvě dubu kamenného, pískového, mirain crosscut, winchester, lanýž, světlého sonoma či windy,“ vysvětluje Martin Dusík ze společnosti Trachea.

Setkáte se také s označením dub šedý, černý, červený… „Například dub šedý má stejnou kresbu jako dřevina, je ale v čistě šedém provedení,“ připomíná Miroslava Karasová. Právě šedý dub je nyní docela populární, k vidění na vinylových a laminátových podlahách i na nábytku. Splňuje dva v jednom – šedá je neutrální barva, velice dobře se doplňuje jinými barvami, a dekor dubu zůstane zachovaný.

Pravdou ale je, že působí přece jen chladnějším dojmem. Kdo chce doma navodit opak, poohlédne se po teplejších odstínech.

Dáváte přednost masivu, nebo imitaci?