Druhy milostných vztahů. Které (ne)stojí za to si prožít?

Láska bývá někdy komplikovaná, ale bez ní by život za nic nestál. Ovšem milostné vztahy mohou vypadat různě. Představíme vám tři druhy lásky, kterou by měl prožít každý, protože je to vážně něco. Ale víme i o jiných třech, bez kterých budete v životě rozhodně šťastnější.

Nemyslíme tím první pusu od Pepíčka, když vám bylo šest, ale to první opravdové zamilování, které přichází někdy v pubertě. Obavy, stud, překvapení z toho, jak je vše nové – to činí z první lásky jednu z nejsilnějších emocí, které v životě prožijete. Navíc většinou nejde (alespoň zpočátku) o sex, ale o náklonnost, blízkost. Jen si vzpomeňte na to chození po parku, letmé dotyky rukou, ostýchavé polibky, strach, že vás nachytají rodiče, nebo že nestihnete večerku a budete mít týden zaracha. Týden bez své nové lásky? To je to největší mučení a zároveň romantika na světě. A čert vem, že tyhle lásky dost často rychle vyprchají a první láska bývá idealizovaná. V srdci máte tuhle vzpomínku navždy.

Tady už je vše – zamilovanost, romantika, ale také divoký, báječný sex. Oba jste mladí, svět vám leží u nohou, nemáte žádné velké starosti (nervy ze zkoušky na škole se nepočítají), žádné závazky, a i když vám to tehdy tak nepřipadalo, máte také spoustu času na sebe a na to, co doopravdy chcete dělat.

A protože mládí je odvážné a rychleji koná, než myslí, vaše láska je bláznivá. Jste vzhůru celé noci, protože nemyslíte na to, že zítra v práci budete umírat únavou. Vyvádíte lotroviny, protože nemáte strach, že to poškodí vaši pověst, nepřemýšlíte o tom, co řeknou ostatní. Ani na tuhle lásku nezapomenete, už jen proto, že tolik legrace, dobrodružství a divokosti už jste pak možná nikdy neprožili.

Láska, nebo jen vášeň? Návod, podle čeho to poznáte.

Správně tušíte, že tohle je to, o čem většina lidí sní. Láska, kde je něco z těch předešlých dvou, ale ještě něco navíc. Romantika, něha, divokost, sex, bláznivá zamilovanost, která ale přeroste v klidnou, bezpečnou a silnou lásku.

Lásku, kde oba cítíte jistotu, klid, víte, že se na sebe můžete spolehnout. Že vedle sebe máte osobu, s kterou můžete sdílet radost i bolest, která vám pomůže, když bude potřeba, a s níž budujete společný život. A při troše štěstí spolu opravdu zůstanete navždy, protože je to ta pravá láska.

Jakmile vám někdo ubližuje, nemiluje vás, i kdyby vám to říkal stokrát denně. A je jedno, zda jde o fyzické násilí, psychické týrání, nejrůznější závislosti, jakýkoli druh manipulace, snahu vás ovládat a vlastnit nebo chorobnou žárlivost.

Bohužel mají často jedinci, ovládaní takovým manipulátorem, pocit, že tohle všechno láska obnáší. Ale bolest, strach, obavy, lži, skrývání a slzy k lásce nepatří. Když to pak zjistí a z takového vztahu odejdou, šrámy, co si nesou na duši, se hojí dlouho.

Vy někoho milujete k zbláznění, ale on o vás nestojí. To prostě bolí a asi se všichni shodneme, že když si tohle v životě neprožijeme, o nic nepřijdeme. Zároveň když už to přijít musí, může to člověka posilnit.

Pokud máte zdravé sebevědomí, kolem sebe dost přátel a blízkých, nejspíš se z toho celkem rychle dostanete. Ale oslabené jedince, kteří procházejí třeba těžkým obdobím, cítí se osaměle, nevěří si, může fakt, že je ten, koho milují, nemiluje, hodně ranit.

Vztah s někým, kdo je zadaný nebo s někým, s kým byste nic mít neměli z jiných důvodů (vztah kantora a studentky, vztah s otcem či matkou vašeho kamaráda…) bývá neuvěřitelně vášnivý. Zakázaná láska je sexy. To dobrodružství, skrývání, strach z toho, že budete odhaleni, to vše funguje jako afrodiziakum.

Ale nekončívá to dobře. Většinou vše praskne a ublíží to nejen vám, ale i dalším lidem. Odcházíte nejen se zlomeným srdcem, ale také s nehezkým pocitem viny a výčitkami svědomí. A za to ten adrenalin nestojí.

Láska je silný cit, který s lidmi dělá divy. Ale co když ve vztahu tahle emoce chybí? Vztah bez lásky. Kdy zůstat, kdy odejít?