Druhy matek: Jste spíš vrtulník, nebo buldozer?

Čím víc odborných knih o rodičovství vychází a čím víc psychologických či pedagogických rad je k dispozici, tím víc se z téhle „disciplíny“ vytrácí instinkt a selský rozum. Svět  se tak topí v nejrůznějších výchovných metodách a zná čím dál tím víc termínů pro různé extrémní způsoby rodičovství.

Patříte do některé z těchto čtyř skupin matek? Většina termínů má anglický základ (přišel s nimi zahraniční, dost často americký odborník), ale některé mají už i český ekvivalent, protože maminky jsou nejspíš všude (skoro) stejné.

Anglický termín zní „magic mother“ a označuje matky, jež plní potřeby svých ratolestí, ještě než nastanou. Jsou to maminky jasnovidky – jejich schopnost poznat, kdy a co bude dítě potřebovat, je až magická. Přinesou pití dřív, než řekne „mami, mám žízeň“, vymyslí zábavu předtím, než se začne nudit, stojí s připraveným záchranným žebříkem, ještě než vůbec vyleze na strom.

Jenže bez ohledu na dobré úmysly, dítě se takhle nemá šanci naučit samostatnosti, nedokáže samo řešit problémy, neustále se spoléhá na matku. A ta? Dřív nebo později bude z téhle dřiny vyčerpaná, což vede k podrážděnosti a frustraci.

V angličtině se používá název „helicopter mother“, čeština ho překládá jako „helikoptérová matka“ nebo „matka s vrtulí“. Tento název poprvé použil v roce 1969 učitel a dětský psycholog Haim Ginott, když psal o teenagerech, kteří si stěžovali na rodiče, že jim nedopřejí volnost a prostor.

Dnes se termín používá spíš v souvislosti s matkami menších (předškolních či čerstvě školních) dětí, které potomka nespustí z očí a stále nad ním krouží jako policejní vrtulník. Mají totiž strach, že si fyzicky ublíží. Že spadne z klouzačky a zlomí si obě nohy, že se srazí s ostatními a bude z toho hromadná nehoda odrážedel s několika těžce zraněnými, že si lízátkem vypíchne oko a zadusí se žvýkačkou.

I tady je primární úmysl dobrý, ale jsou věci, které si musí prožít každý. A odřeniny, sem tam nějaká boule či naražená kolena k dětství patří. Dítě se tak učí znát své tělo, své fyzické limity a také nástrahy, které na něj mohou číhat.

Anglicky je to „bulldozer mother“ nebo „snowplow mother“ (snowplow = sněžný pluh). Tyhle matky silou buldozeru drtí veškeré překážky, které se jejich dítku připletou pod nohy, a jako sněžný pluh jim vyklízejí cestu životem.

Vynaloží veškeré dostupné i nedostupné síly, aby dítě nezažilo prohru, neúspěch a zklamání. Tihle rodiče schválně prohrávají v člověče, nezlob se, už od jeslí požadují pro svého miláčka speciální zacházení a z jeho neúspěchů viní školu, profesory, zaměstnavatele, prostě celý svět – jen ne svou ratolest.

Je to cesta do pekel. Do určitého věku dítěte se umetat cestičku asi podaří, ale jednou z něj bude dospělý a ocitne se ve skutečném světě. A zažít první prohru třeba ve dvaceti, to je, panečku, šok. Může to končit nízkým sebevědomím, depresemi, neschopností fungovat v práci a podobně.

V anglicky mluvících zemích jim říkají „tiger mom“. Jsou to velmi přísné matky, které od svých ratolestí vyžadují špičkové výkony. Neexistuje pro ně jiné než první místo a je jedno, zda jde o vysvědčení, školní soutěž v recitaci, nebo běh na sto metrů. Potomky drilují, jsou autoritářské, nic nenechávají náhodě, nad ničím nemávnou rukou. Jejich děti sedí hodiny u klavíru, protože se matka rozhodla, že z nich bude virtuos. Že to dítko nebaví? Že nemá talent? Nezájem! V cizině jsou běžné třeba maminky, které se snaží vychovat z holčiček královny krásy a jsou kvůli tomu schopné v podstatě čehokoli.

Tohle nechá na duši velké šrámy. Lidé, kteří prošli takovou výchovou, se neumějí samostatně rozhodovat, postavit se za svůj názor, říct ne. K tomu mívají nízké sebevědomí a pocit, že lásku je třeba si zasloužit.

Rodičovství je disciplína, která skýtá mnoho nástrah i tam, kde byste je nečekali. Znáte těchto 5 typů extrémních matek, kterým se každý raději vyhne?