Druhé dítě: Stejně lásky, ale méně pozornosti?

Že druhá dcera není tolik opěvována jako ta první, připouští sedmatřicetiletá Lucie. Mezi Luckou a Sárou jsou tři roky a Lucka byla první dítě v rodině. „U Lucky byli všichni jak šílení, naši si koupili nový foťák, denně jsme si s mámou volaly, abychom probraly Lucčin den,“ popisuje Lucie, jak rodina přijala první vnoučátko.

S druhými prarodiči, kteří žijí daleko, zase pořád visela na skype, aby miminko viděli alespoň přes kameru,“ dodává maminka Lucie. Potom se narodila Sára a radost měli všichni stejnou, jen pozornosti ubylo. „První úsměv mě potěšil, ale třeba večer jsem o něm manželovi zapomněla říct, naši volají, ale ne každý den jako kvůli Lucce, a foťák vlastně ještě nevytáhli,“ poznamenává Lucie.

Poprvé je to prostě jedinečné. Domů si přinesete malé miminko a čeká je jeden pokrok za druhým. První úsměv, žvatlání, zamávání, a potom krůček. Ne, že byste snad u druhého potomka tohle všechno přešli bez zájmu, času ale už tolik není. V čem je druhé dítě nejvíc škodné?

Má málo fotek – Schválně si někdy zkuste porovnat fotoalba svých dětí. Zatímco první potomek ho má precizně vedené a nechybí jediný důležitý okamžik, druhé dítě už by výstavu ze snímků sebe samého možná ani neposkládalo.

„Je jasné, že rodiče už prostě nemají tolik času a energie, ale citlivějšímu potomkovi může být časem líto, když třeba uvidí, kolik práce věnovali rodiče fotoalbům sourozence a kolik jeho. Může ho to mrzet a ptát se, proč ségra nebo brácha tohle mají, a ono ne,“ upozorňuje terapeutka Lucie Horníková.

Žádný deníček– Většinou ne jeden, ale hned několik miminkovských deníčků obdrží nastávající rodiče od rodiny nebo kamarádů. A hned po narození do něj začnou pečlivě zaznamenávat každý důležitý okamžik, první jídlo, slovo nebo krok. U druhého dítěte často zůstávají stránky nepopsané.

„Zase to staršímu potomkovi může být líto. Když se zeptá, je třeba mu přiznat pravdu, a hlavně zdůraznit, že to není proto, že by ho měli méně rádi nebo z něho tehdy měli menší radost. Ideální je, pokud je mezi dětmi větší věkový rozdíl, toho prvního navnadit, aby deníček sourozenci vedl on. Bude důležitý a nejspíš i velmi pečlivý,“ radí Lucie Horníková.

Předem dané koníčky – Máte doma dva kluky a ten starší propadl hokeji, nakoupila se mu výbava, a tak logicky jen čekáte, až do ní doroste i mladší synek. Anebo je naopak z dvojice sester jedna šikovná gymnastka a vy už na žíněnce vidíte i tu menší. Jenže co když má druhý sourozenec úplně jiné přání?

„Často se stanem, že se ten mladší se starším sveze a přebere od něj jeho zájmy. V tom případě není co řešit. Nutit ale mladšího, aby toho staršího kopíroval, když chce jít jinou cestou, určitě není dobrý nápad,“ zdůrazňuje Lucie Horníková.

Porovnávání – Prvorozený tohle už dávno uměl, tohle mu šlo lépe a v tomhle byl prostě nejlepší! Je jasné, že srovnávání dvou potomků se asi úplně vyhnout nejde, dělejte to ale pokud možno tajně!

„Jakékoli porovnávání sebe sama s někým jiným je nesmyslné. Vždy najdete někoho, kdo je v něčem horší než vy, a někoho, kdo je v tomtéž lepší. Ale k čemu vám to bude? Uvědomovat si svůj pokrok nezávisle na ostatních lidech je mnohem efektivnější. I dospělého se dotkne, když ho někdo nelichotivě srovnává s jinými. Neučme své děti srovnávat sebe ani nikoho jiného s druhými lidmi – tudy cesta ke spokojenosti nevede,“ míní dětská psycholožka Markéta Klingerová.

Věnujete prvnímu i druhému dítěti stejnou pozornost? Vyvarujte se syndromu druhého dítěte!