Článek
S domácím násilím je to složité. Jeho obětí se může stát v podstatě kdokoli bez ohledu na věk, vzdělání či sociální postavení. Navíc se děje v tajnosti, tam, kde nikdo nic nevidí. A tak je těžké poznat, že je třeba vaše kamarádka, kolegyně či sousedka týraná a potřebuje pomoc.
Nikdo mi neuvěří
Oběti o svém trápení nemluví. „Domácí násilí se děje za zavřenými dveřmi. Mnohdy tam, kde vnímáte daný pár jako ten z pohádky,“ říká terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.
Možná vám připadá, že manžel vaší kolegyně je muž snů. Vozí ji do práce, vyzvedává ji, je pozorný, milý, usměvavý. Jenže všechno může být jinak. Třeba nejde o projevy ochoty a laskavého zájmu, ale snahu o naprostou kontrolu nad manželčiným životem. Prostě jí nedovolí ani jet domů autobusem. A ani fyzické násilí nemusí být patrné hned na první dobrou. „Násilníci jsou často vychytralí a obětem ubližují na místech, kde to není vidět. Třeba v oblasti břicha, zad či stehen,“ vysvětluje koučka osobního růstu Klára Gelnarová. Jednoduše tam, kde se dají případné modřiny a šrámy schovat pod oblečením.
Výsledek je, že se oběti o svém utrpení bojí mluvit, nedokážou se nikomu svěřit. „Mají pocit, že jim nikdo neuvěří. Jinak se totiž pachatel k ženě chová, když jsou sami, jinak před lidmi, kdy často naopak působí jako milující partner,“ vysvětluje Klára Gelnarová.
Domácí násilí se děje za zavřenými dveřmiFoto: Halfpoint, Shutterstock.com
Poznejte, že se trápí
Jedná-li se o ženu, se kterou jste nějakým způsobem téměř v každodenním styku, je určitá šance si všimnout, že potřebuje pomoc. Pokud na ni platí několik z následujících signálů, zkuste být ve střehu a věnujte pozornost i naprostým detailům.
- Nechce se jí domů - když má zpoždění (ujel jí autobus, protáhla se porada v práci…), jako by se jí nechtělo domů, má vlastně strach, bojí se, jak na to bude partner reagovat.
- Problémy se sebeprosazením - domácí násilí nejvíc poškozuje sebevědomí. Proto mívají tyhle ženy velmi nízkou sebeúctu a problém jakkoli prosadit sebe sama, své názory a potřeby.
- Tichá a zadumaná - ženy, které jsou týrané, velmi málo mluví, obecně nerady komunikují, téměř se nesmějí, jako by v nich nebyla špetka energie.
- Leká se - týrané ženy mnohdy reagují úlekem, když třeba někdo výrazněji zvýší hlas, zvedne rychle ruku a podobně.
- Zahalují se - modřiny je samozřejmě potřeba schovat, a tak když má žena i v parném létě rolák, může to něco značit.
- Straní se - čím dál tím méně (možná už skoro vůbec) někam chodí, vyhýbá se starým kamarádům a kamarádkám, neúčastní se žádných akcí a podobně. Je jen doma a v práci.
- Řeč těla - leckdy ústa mlčí, ale tělo mluví. Týrané ženy se hodně choulí, schovávají se do sebe, hrbí se, mají zkřížené ruce i nohy. Jako by se jejich tělo bránilo dalšímu útoku, který může přijít kdykoliv.
Domluvte si signál, podle kterého poznáte, že je opravdu zleFoto: SpeedKingz, Shutterstock.com
Pomozte
Jak ale takové ženě pomoci? Jedinou možností je navázat s ní kontakt, zkusit se s ní sblížit a získat si její důvěru. „Není zvyklá na milé chování, chybí jí láska a podpora. Můžete jí říct, že si všímáte změn v jejím chování, že vám připadá smutná, popište jí věci, kterých si všímáte. Nabídněte jí, že se vám může kdykoli svěřit, třeba toho časem využije,“ radí Klára Gelnarová.
Rozhodnutí vzepřít se za ni udělat nemůžete, ale můžete jí být nápomocná ve chvíli, kdy tak učiní. Takové ženy pak potřebují většinou následující:
- Doprovod - pomůže jim, když s nimi zajdete na místa, kde je čekají nepříjemné rozhovory. Třeba na policii, k lékaři, do organizací, které týraným ženám pomáhají.
- Úschova - někdy se ženy na odchod nejdřív jen připravují. A je fajn mít někoho, u koho si lze schovat nějaké peníze, důležité doklady, dokumenty, fotografie zranění a podobně.
- Znamení - možná odejít nechtějí, ale pak to může přijít ze dne na den. Agresivita partnera zničehonic překročí únosnou mez. Domluvte si třeba nějaké slovní znamení, které vám jasně řekne, že je zle. Jakmile pak v telefonu uslyšíte větu „bolí mě v krku, nepřijdu do práce“, víte, že máte volat policii.
Zažily jste někdy domácí násilí na vlastní kůži?
