Dobrovolná hasička Katka (28): Od požáru na přehlídková mola

Jako malá chtěla být letuškou, vystudovala Obchodní akademii a Hotelovou školu v Turnově se zaměřením na cestovní ruch, ale jak už to tak bývá, život určil Kateřině jinou cestu. Zaměstnává ji Vězeňská služba České republiky a ve volném čase se věnuje nejrůznějším aktivitám sboru dobrovolných hasičů. Vyzkoušela si ale i „drsnou“ branži modelingu. Jak se jí líbila přehlídková mola?

Členkou sboru dobrovolných hasičů jste od svých deseti let. Jak vás v dětství napadlo přidat se k záchranářské organizaci? 

Vlastně jsem k tomu byla předurčená. Celá moje rodina je hasičská. Rodiče, strejda, teta i všichni bratranci a sestřenice patří mezi příslušníky sboru dobrovolných hasičů. Letos byla mému taťkovi dokonce udělena na výroční valné hromadě medaile za 40leté působení u SDH Bezděčín.

Moc tátovi gratulujeme. Jakou úlohu jste měla ve sboru, když jste byla malá? 

Pokud má sbor družstvo dětí, mohou soutěžit na hasičských závodech. U nás bohužel, vzhledem k velikosti sboru, žádné družstvo nebylo, takže jsem byla spíš byla takový pozorovatel a pomocník na společenských akcích. Až ve starším věku jsem byla tak nějak „užitečná“ a dostala svou funkci.

A tou je? 

Referentka žen. Spíše než nábor dalších vhodných adeptek mám ale na starosti organizaci kulturních akcí. Samozřejmě se také pravidelně zúčastňuji soutěží v požárním sportu, který se pořádá během sezony skoro v každém okrsku. Mou specializací je hlavně štafetový běh přes překážky.

Proč je pořádání kulturních akcí vůbec pro váš sbor tak důležité? 

Organizujeme je z finančních důvodů. Peníze, které na těchto událostech vyděláme, použijeme na údržbu techniky, hasičského vozidla i zázemí. Pořádáme ovšem i takové akce, které výdělečné nejsou. V prosinci nás například opět čeká rozsvícení vánočního stromu, kde dětem dáváme zdarma lampiónky, dárečky i občerstvení. Hasiči se převléknou za čerty, anděly a Mikuláše, je to vždy skvělá podívaná.

To musí být krásné. Kvůli soutěžím se musíte zřejmě udržovat v kondici. Jak se dostáváte do formy? 

No, momentálně není má fyzička taková, jaká by měla být, ale nejvíc na mě funguje běh a úprava jídelníčku. Ale někdy je to pro mě opravdu problém, protože miluji čokoládu.

Na milovnici čokolády vážně nevypadáte. Svědčí o tom i fakt, že vás před pár lety veřejnost zvolila nejkrásnější hasičkou Česka a Slovenska. Přihlásila jste se do soutěže sama? 

Přihlásila mě naše kronikářka. Byla jsem postavena před hotovou věc. Vůbec jsem nepočítala s tím, že mě vyberou do semifinále, natož že titul Miss Hasička ČeskoSlovensko 2015 vůbec vyhraju. Vlastně skoro dodneška tomu asi nevěřím. Byla to ale velmi dlouhá, a ve finále krásná, cesta. Ty vzpomínky, kontakty, kamarády a zkušenosti, co jsem získala a prožila, nejdou úplně popsat, to je na knihu.

Tak třeba se jednou dočkáme. Na soutěži nesměla chybět ani promenáda v plavkách a večerních šatech. Jak se vám líbila role modelky? 

Byla to pro mě neznámá, ale krásná zkušenost. Nikdy předtím jsem se v podobné roli neocitla, takže to bylo někdy dost náročné. Díky skvělé partě lidí jsem si to však velmi užila. Moje vítězství pak oslavil skoro celý Bezděčín, vzhledem k tomu, že většina obyvatel jsou hasiči.

Co na jejich práci nejvíce obdivujete? 

Na práci hasičů obdivuji úplně všechno, pro mě to jsou opravdoví hrdinové, jelikož za záchranu lidského života či majetku nasazují svůj vlastní život. Je to opravdu poslání, a když se jej někdo rozhodne dělat, měl by mít obdiv a uznání od každého z nás. Nikdo nemáme představu, co profesionální hasiči někdy musí u požárů nebo nehod absolvovat.

To máte pravdu. Můžete být k požáru povolaná i vy jako žena a dobrovolná hasička? 

Náš sbor je až v páté výjezdové jednotce, takže nám volají jen v akutní krizové situaci. Ale například u profesionálů dají vždycky přednost mužům. Neznám žádnou hasičku, která by u profíků byla a živila se tím. Já bych v současné chvíli mohla být povolaná pouze v případě, pokud by nebyl dostatek drsnějšího pohlaví.

Když bych přešla k jinému sboru s nižším číslem výjezdové skupiny, měla bych větší šanci. Můj přítel je ve třetí výjezdové jednotce dobrovolných hasičů u jiného sboru, tak doufám, že v budoucnu dostanu příležitost třeba právě tam.

Jaká je u hasičů tedy role žen?

U výjezdů jsou užitečné například k řízení dopravy, samotného hašení se dobrovolnice také účastní, ale jak jsem řekla, záleží na číslu výjezdové skupiny. Nepostradatelné jsou při reprezentování hasičského sboru, účasti na soutěžích v požárním útoku a štafetovém běhu a také jsou nezbytnou součástí při pořádání kulturních akcí či vymýšlení programu.

Vy jste se ale přece jen u reálného požáru ocitla. Jak to dopadlo? 

Bylo mi asi deset let, když u nás v Bezděčíně začala hořet hala plná sena. Hasilo se několik dnů a poté se ještě další dny střežilo.

Tak ještě, že to dobře dopadlo a nikdo nebyl zraněn. Máte jako dobrovolník i vlastní uniformu? 

Mám. Ve specializovaném obchodě si ji mohou objednat nejen profesionálové, ale i dobrovolníci, jen je zapotřebí se prokázat. Já ji třeba naposledy oblékla na naší hasičské výroční valné hromadě a na akci poděkování hasičům.

I váš přítel je hasič, jak jste zmínila. Kde jste se seznámili? 

Ano, protože je ve třetí výjezdové skupině, jezdí k požárům celkem často. Seznámili jsme se v mém nynějším zaměstnání. Pracuji jako asistentka ředitele věznice a Martin je strážný – řidič eskorty.

Netradiční zaměstnání. Co ráda děláte mimo práci? 

V životě mám ráda akční věci, nedokážu zastávat klidový režim. Od roku 2014 jsem držitelkou zbrojního průkazu, ale čas na střelbu a věnovat se tomu tedy moc nemám, to budu muset napravit. Také jsem milovnicí rychlé jízdy. To bych asi říkat neměla, ale je to tak.

Jela jste i nějaký závod? 

V roce 2013 jsem se zúčastnila Czech Woman Talentu v Příbrami, což byla soutěž o možnost jezdit celou sezonu rallye s vozem Citroën DS3 R1, kde jsem z osmnácti účastnic skončila na devátém místě. Šlo tam opravdu o mikrosekundy. I můj táta je milovníkem rychlých aut a nějaká máme dokonce i doma, takže toho můžu využívat aspoň takto.

Koukám, že na typicky holčičí záliby vás moc neužije… 

Ten, kdo mě zná, ví, že moc holčičích zájmů nemám. Ne, teď vážně. Samozřejmě jako každá žena se zajímám o módu a občas maluju i návrhy šatů, ale to je opravdu jen tehdy, když není co dělat, což se mi moc nestává. Také sportuji, miluji běh střídaný s rychlou chůzí a uklidňující hudbou, to je pro mě největší relaxace. Ráda cestuji hlavně do tepla, ale zasněžený svah také zbožňuji. Nejvíce si však stejně užívám volné chvíle s přítelem a rodinou, ty jsou asi úplně nejvíc.

Máte vůbec z něčeho strach? 

Asi není nic, čeho bych se bála. Jediné, co mě napadá, jsou hadi, ty vážně nemusím. Čím jsem starší, tím větší jsem ale milovnice adrenalinu. Jen bungee jumping mě zatím moc neláká.

Co vlastně musí člověk splňovat, aby mohl být přijat do sboru dobrovolných hasičů? 

Podmínky pro přijetí k dobrovolným hasičům nejsou úplně dané, jen musíte chtít. Záleží, kde a co budete vykonávat, ale vzhledem k tomu, že je to dobrovolná činnost, kterou neděláte pro peníze, tak vám to přinese hlavně hřejivý pocit u srdce, že děláte něco jen tak, pro lidi, to si myslím, že dneska už se opravdu moc nevidí.

Prozradíte nám závěrem, co plánujete do budoucna? 

S přítelem se chystáme na zaslouženou dovolenou, postupně stavíme vysněné bydlení. Hlavně, abychom byli všichni zdraví a šťastní, to je asi základ proto, aby se mohlo plánovat případně dál a splnily se nám všechny sny.

Barbora pracuje jako krupiérka. Co její práce obnáší?