Do školy, anebo odklad?

V současné době do prvních tříd nastupuje o rok později plná čtvrtina dětí. U některých rodičů přitom rozhodují především praktická hlediska. Například maminka na mateřské dovolené velmi často hlasuje pro odložení školy alespoň do té doby, než mladší sourozenec nastoupí do mateřské školy. Proč ne?

Většina odkladů má však důvody podstatně reálnější. Své o tom věděl už nestor dětské psychologie Zdeněk Matějček: ,,Do února bychom v poradnách mohli pouze vyšetřovat prvňáky, kteří rychlému tempu prostě nestačí," řekl.

Často jde přitom o děti, které by nárokům školy rozumově stačily. Příliš rychlému tempu a striktnímu školnímu režimu se však brání dětské nervy. Výsledkem je vleklá únava nebo banální nemoci.

Odklady mají často reálný důvod i tehdy, když je dítě na svůj věk vyspělé zcela přiměřeně. Představme si malého prvňáka, který oslavil šesté narozeniny teprve o prázdninách. Do „jeho" třídy přitom míří děti, kterým bylo šest už vloni na podzim anebo dokonce děti „odkladové", které ještě v průběhu první třídy oslaví osmé narozeniny.

Pro dítě představuje jeden rok šestinu jeho dosavadního života. A hůř jsou na tom chlapci, jejichž schopnosti právě v tomhle věku za dívkami přibližně o půl roku zaostávají. Proto v některých pedagogicko-psychologických poradnách doporučují odborníci odklad automaticky všem rodičům, jejichž synové přišli na svět v březnu či později. U dívek hraje rodný list takovou roli až v případě července či srpna.

Není o čem mluvit, odklad nic nezkazí. Aspoň tomu svému nezbedovi prodloužím dětství, řeknou si teď možná mnozí rodiče. Ani to však není tak úplně pravda.

„Náš syn už při nástupu do první třídy počítal do sta a sám si četl dětské knížky. Měl smůlu. Paní učitelka ho nutila vystřihovat písmenka, skládat slabiky a sčítat 1+1 jako všechny ostatní. Vůbec ho nevyvolávala, protože věděla, že všechno umí. Syn si školu tak znechutil, že už od ledna počítal dny do prázdnin," posteskla si matka, která v nejlepším úmyslu vyjednala synovi odklad.

Podobné riziko ale hrozí i z druhé strany: „Neučila jsem dcerku číst ani počítat, protože jsem všude slyšela, že to je špatně. A teď vidím, jak je vzhledem ke svým o rok starším spolužákům pozadu," postěžovala jiná matka.

Právě takhle je mnohde dodnes nastavena škola: Stanoví požadavky, které dítě musí splnit, aby bylo vnímáno jako zralé pro nástup do první třídy. Kdo požadavky nesplňuje, tomu je docházka odložena, kdo je příliš překračuje, je na tom také špatně.