Článek
Většina rodičů začne panikařit ve chvíli, kdy jejich dítko začne chodit do školy. Najednou začnou řešit, proč jejich dítě špatně drží tužku, proč jeho písmo připomíná škrabopis, proč nedokáže nakreslit obyčejné sluníčko. Přitom si děti na veškeré grafomotorické problémy takzvaně zadělávají už během prvního roku svého života.
Místo lezení rovnou chůze? Chyba!
Až třetina miminek do jednoho roku je nějakým způsobem opožděná, neboť během svého vývoje neprojdou běžnými fázemi, jako je plazení, lezení, stání, sed, vstávání, nakročování až chození. Výsledkem je nesprávný vývoj hrubé motoriky, který následně způsobí špatný vývoj motoriky jemné.
„Děti jsou buď příliš urychlené, takže třeba v deseti měsících už chodí, nebo jsou naopak zpomalené a chodit začnou až někdy v patnácti měsících. A to všechno se později projeví v jemné motorice ruky, jazyka i okohybných svalů,“ vysvětluje speciální pedagožka Pavla Bubeníčková.
Problémy se projeví v grafickém projevu dítěte, v řeči (kdy a proč vyhledat logopeda, se dočtete zde), ve špatném vidění, kdy děti třeba vidí rozdvojeně. „Ve výsledku má minimálně polovina čerstvě školních dětí nějaký výše uvedený problém,“ říká Pavla Bubeníčková.
„Jen když si malé děti projdou všemi fázemi, propojí se jim nervové dráhy mezi mozkem a jednotlivými částmi těla. Když ty dráhy vykazují odchylky, výsledkem je, že dítě sice ví, jak namalovat kolečko, protože mozkově na to stačí, ovšem jeho ruka to nezvládne,“ vysvětluje Pavla Bubeníčková.
Tip redakce: I špatné vidění má vliv na to, jak vaše dítě kreslí či píše. Proto Odhalte vady očí u dětí včas!
Základem správného psaní je precizně naučený úchop ručičky. Kdy se ho naučilo vaše dítě?Foto: Pressmaster, Shutterstock.com
Sledujte své děti
Náprava možná je, ale čím dřív problém zaznamenáte, tím je to jednodušší a rychlejší.
U starších dětí si pak všímejte především následujícího:
- Děti do tří let - Ve třech letech už by dítě mělo umět relativně úspěšně manipulovat s hračkami, mělo by být schopno hrát si s kostičkami, a především u toho nějakou dobu vydržet. „Ne, že spojí dvě kostky, moc mu to nejde, tak od toho raději uteče. V tomto věku u dětí pozoruji poruchy v oblasti motoriky, a to buď přílišnou aktivitu, nebo naopak útlum. Projevují se zvýšenou unavitelností, neadekvátním reagováním, hyperaktivní dítě je ještě aktivnější, hypoaktivní je velmi pomalé. Obě formy negativně zasahují do procesu učení, kdy se má dítě soustředit na kresbu, hru s předměty,“ popisuje Pavla Bubeníčková.
- 4 roky - Kolem čtvrtého roku by mělo být pomalu jasné, zda máte doma praváka, či leváka. Aniž by mu kdokoli radil, do které ruky vzít tužku, kterou nohou kopat do míče, měla by se dominantní strana ukázat. Zároveň nejpozději ve čtyřech letech by se dítě mělo zbavit takzvaného vařečkového úchopu a tužku by mělo držet v klasické „špetce".
- 5 let - Mezi pátým a šestým rokem už je potřeba opravdu zbystřit. Dítě by mělo být schopno vydržet delší dobu sedět a nějak se graficky projevit. Mělo by umět namalovat alespoň nějaký základní obrázek.
Jak na nápravu
Jestliže u svého dítěte pozorujete nějaké problémy, navštivte odborníky. „Určitě doporučuji navštívit fyzioterapeuta, který rodiče naučí cviky, které umožní dohnat to, co dítěti během prvního roku života uniklo,“ radí Pavla Bubeníčková.
Nemalým pomocníkem v boji s grafomotorickými poruchami jsou ale i speciální pomůcky na psaní či kreslení.
„Dítě potřebuje tužky, pastelky, voskovky s kvalitním pigmentem, které po papíře doslova kloužou. Nemusí pak tlačit a nevzniká návyk rytí do papíru. Stejně tak byste malému dítěti neměli dát na kreslení recyklovaný papír. Je hrubý a pastelka na něm drhne,“ vysvětluje Jiří Polách z chráněné dílny Pastelka, která se zabývá prodejem speciálních výtvarných a psacích potřeb a grafomotorických pomůcek pro nápravu úchopu.
Největším nešvarem je podle něj představa rodičů, že do malé ručičky patří co nejtenčí tužka. „To je nejrozšířenější pověra, přitom je to přesně naopak. Dvouleté děti mají takzvaný dlaňový úchop, který se pak postupně vyvine v úchop prstový. Tudíž čím menší ručička, tím tlustší musí být pastelka, aby byl přechod z dlaňového úchopu k prstovému postupný a nenásilný,“ vysvětluje Jiří Polách.
Řešili jste něco podobného s vašimi dětmi?
