Článek
Honzíkovi budou brzy tři roky, přesto lze s trochou nadsázky říct, že o sobě plně rozhoduje. Jeho maminka ho totiž v podstatě nevychovává.
„Absolutně mu nestanovuje žádné limity. Po supermarketu běhá, jak se mu zlíbí, když se vzteká, tak se mu raději vyhoví. Jí, kdy chce, co chce a kde chce,“ popisuje Honzíkova babička, které se tento přístup moc nelíbí.
Její dcera před synovými prohřešky neustále přivírá oči. „Když je Honzík s jinými dětmi a ubližuje jim, dcera dělá, že to nevidí. Protože kdyby šla a Honzu napomenula, ztropil by scénu,“ říká babička Lenka s tím, že na jakoukoli kritiku její dcera reaguje tím, že z toho Honzíček jednou vyroste. Jenže to se šeredně plete!
Hranice děti potřebují
Čekali byste, že takováto volnost je snem každého dítěte? A že pravidla a hranice tu jsou vlastně jen pro pohodlí dospělých? Omyl! „Podle mě se dítě, kterým rodiče nestanovují žádné hranice, cítí hrozně. Děti totiž nějaké mantinely potřebují, díky nim se cítí bezpečně,“ říká psycholožka Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Bez jasných pravidel je dítě vlastně zmatené a ztracené ve světě, o němž nemá ani potuchy, jak funguje. Je bezprizorné, povlává mezi všemi, nemá se čeho chytit. Vše, co dělá, je jen jakási zkouška toho, zda to projde, či ne.
Žádná výchova a vše je dovoleno? V kolektivu asi vaše ratolest nebude příliš oblíbenáFoto: Profimedia
„Výchovou rodič předává dítěti svoji zkušenost se světem, s tím, co je bezpečné, co ne, jak fungovat ve vztazích a podobně. A pokud to nedělá, na dítě je naloženo více zodpovědnosti, než zvládne. Pak má problém se v situacích orientovat a reagovat přiměřeně. Takové dítě je pak vlastně permanentně nespokojené, často vzteklé,“ popisuje psycholožka Anita Michajluková.
Trápí se i rodič
Velmi frustrující je ale tento stav i pro matku, která k dítěti tímto způsobem přistupuje. Většinou se snaží jít cestou nejmenšího odporu, protože chce mít klid. Možná předpokládá, že když je ona hodná na dítě, bude ratolest na oplátku hodná na ni. Jenže tak to nefunguje.
„A z toho neustálého ustupování a neřešení vlastních potřeb vzniká frustrace. Když se nahromadí, matka vybouchne, a pak jede zase jako předtím. Proto u těchto matek dochází k periodickým záchvatům vzteku,“ popisuje Anita Michajluková.
Rodič by měl své dítě vychovávat, předávat mu informace o světě a jeho fungování. Jinak bude dítko bezradnéFoto: Profimedia
Z ničeho nevyroste
A spoléhat na to, že dítě ze všeho vyroste? Bláhovost! „Díky čemu z toho má vyrůst, když výchova chybí? Některé strategie sice s věkem změní formu, takže když si pak bude v dospělosti chtít něco vynutit, nejspíš se nebude válet na zemi a kopat nohama, ale když mu partner něco odmítne, řekne třeba ,takže ty už mě nemáš rád?´. A to je vlastně úplně stejné vydírání,“ vyruje Katarína Filasová.
Zlozvyky se podle ní naopak jen časem posílí a budou hůř odnaučitelné. Výsledek? Bez stanovování hranic roste z dítěte sobec a vztekloun neschopný vytvořit jakýkoli kompromis, odmítající autority a dodržování jakýchkoli pravidel. Takové děti samozřejmě v kolektivu nebývají moc oblíbené. „Problém nemají jen ve škole, ale často nejsou vítány ani na návštěvách, společných dovolených a setkáních s jinými rodinami,“ upřesňuje Anita Michajluková.
Největším rizikem je samozřejmě právě to, jak takové dítě dopadne, až vyroste. „Když v dětství může dělat cokoli, nebude chápat, proč by se ve škole mělo učit, v dospělosti pracovat. Bude se pořád očekávat, že věci mají být zadarmo, a vztekat se, že to tak není. Že z tohoto postoje je už pak jen krok ke drogám či delikventnímu chování, asi nemusím příliš rozvádět,“ zakončuje Katarína Filasová.
Máte ve svém okolí maminku, která takto (ne)vychovává své dítě?
