Článek
„Vy se z toho, že nekouříte, málo radujete!!! Na tom musíte zapracovat,“ vytkla mi na kontrole v Centru léčby závislosti na tabáku doktorka Eva Králíková. Jenže těžko chodit s úsměvem od ucha k uchu, když se začínají vyplňovat mé nejčernější vize. Každá kontrola začíná torturou spočívající v přeměření tlaku, tepu (no dobře, to se dá přežít v pohodě), zjištěním, kolik máte dehtu v plících (to jestli náhodu doktorky „nelakujete“ a za bukem dál nebáníte), a na závěr přichází ta nejstrašnější věta: „Vyskočte si na váhu.“
Z vážení mám trauma celý život. A když mi sukně už pár týdnů signalizuje prasknutím švů, že je něco špatně, už jen z té představy, že mám na váhu vylézt a uvidím tam tu strašnou číslici, se potím až za ušima. A ano - po pouhých 14 dnech bez cigarety jsem přibrala skoro tři kila… Suma sumárum už teď mám 17 kg navrch od váhy, kterou pro sebe považuji za optimální a kdy se cítím ve svém těle dobře. Teď si připadám jako prasnice těsně před porážkou a jestli to tak půjde dál, uvažuji, že snad zase začnu kouřit… Doktorka Králíková brzdí mé temné úvahy a objednává mě na konzultaci k obezitologovi.
„Nepanikařte. S MUDr. Suchomelem proberete vaše stravovací návyky, pohybové aktivity a možnost léčby antiobezitiky. Ve vašem případě zřejmě budou vhodná, když už jste minule, když jste poprvé přestala na tři a půl roku kouřit, přibrala 15 kilogramů,“ uklidňuje mě lékařka s tím, že antiobezitika jsou skutečné léky, které pomohou, na rozdíl od „zázračných“ potravních doplňků z reklam. Dokážou totiž znovu rozhýbat můj metabolismus, který až doposud zrychlovaly cigarety. „Jen tím, že nekouříte, se může u ženy v extrémních případech zvýšit denní příjem až o 800 kilojoulů. Když k tomu přidáte to, že se mnozí kuřáci snaží chuť na cigaretu zajíst, a zpomalený bazální metabolismus, není divu, že přibíráte.“
Po tom všem jsem dostala velkou chuť zapálit si, ale pomohlo mi přečíst si krásný dopis, který napsal Voskovec Werichovi. Kousek vám z něj ocituji:
Na rande s obezitologem se už upřímně těším, i když mu předchází velká nepříjemnost. Každý den si musím zapisovat do sešitku, co jsem snědla. A můj argument, že vlastně nic nejím, tak jak to, že přibírám, rychle bere za své. Namátkou zápisek z 1. srpna - obložená bageta, dva banány, kuřecí rizoto se sýrem, dva kopečky zmrzliny, chléb se salámem, dvě nektarinky, čtyři piva, pytel křupek a krabička lentilek - hovoří za vše. Takhle hezky černé na bílém vám to pomůže uvědomit si, kde děláte chybu, a stydím se. Zvlášť po tom, co si mou figuru v upnutých rajtkách včera dlouze prohlížel kovář, který přijel nakovat mého koně, a do ticha pronesl: „Unese tě vůbec ještě ta kobyla?“
Kobylka mě zatím unese...Foto: archiv autorky
Jak říká paní doktorka Králíková, každý čerstvý nekuřák by si měl najít novou radost ze života bez oblaku cigaretového kouře. Každý z nás ji hledá jinak. Na společném sezení v Centru se tak například dozvídám od entuziastické blondýnky, že vždycky, když dostane chuť zapálit si, vytáhne švihadlo a vesele si zaskotačí. Už se vidím, jak si touto kratochvílí krátím čekání na tramvaj nebo se rozhupsám uprostřed jednání v kanceláři před zírajícími kolegy v čele s říďou Jourinem. Ten už si o mně i bez toho myslí, že jsem blázen….:-)))) Další odvykající kolega se pro změnu olepil nikotinovými náplastmi tak vehementně, že připomíná indiánského náčelníka na válečné stezce, a dáma v letech nás s jiskrou v oku přesvědčuje, že nekouří díky tomu, že žvýká jakýsi zázračný kořen z Peru, který vás prý kromě závislosti na nikotinu zbaví i chuti na alkohol a zmírní potíže související s menopauzou.
No, zkusím se spíš spolehnout na zdravý rozum. Každý druhý kuřák zemře na následky svého kouření. To není nějaká hloupá agitka, to je bohužel fakt. A pro ty z vás, kteří mají podobně jako já tendenci vzpomínat s nostalgií na svou „drahou přítelkyni“ cigaretku jako na něco, co jim dávalo krásné chvilky pohody a sblížení s ostatními příznivci nikotinových dýchánků, tady mám pár „veselých“ čísel:
Švihadlo na mě nezabere (to bych se snad na něm dřív oběsila, než bych uvěřila, že je to pro mě radostná adekvátní náhrada za cigaretku) a na pojídání zázračných kořenů z peruánských pralesů nevěřím. Nic naplat, budu se prostě muset spolehnout na pevnou vůli. A jdu žvýkat nikotinovou žvýkačku.
Hezký zbytek prázdnin vám všem, ať už hulíte, či nehulíte.
P. S.: A pozor - máte posledních pár dní na to, abyste se přihlásily do naší nekuřácké soutěže! Třem z vás zaplatíme kompletní odvykací kúru, stačí, když mi napíšete na eva@prozeny.cz důvod, proč chcete přestat. Hlásit se můžete do pondělí 17. 8. do 12.00 hod. Tak neváhejte!
