Článek
Před lety, po zvolení Miss ČR, jste řekla, že práce modelky je sice fajn, ale že hodláte studovat vysokou školu a stát se moderátorkou. Proč zrovna moderátorka?
„Paradoxně si nevzpomínám, že jsem někdy něco podobného řekla. Vysokou jsem studovat chtěla, to ano, ale že bych už tenkrát chtěla moderovat? Nevím... Miss jsem vyhrála téměř před deseti lety, takže jsem toho mohla nakecat spoustu. Všechno, co jsem od té doby udělala, byla v podstatě náhoda... I to, že jsem dnes v rádiu. A na vysokou jsem nakonec nešla, napoprvé jsem se nedostala, a pak už mě pohltil život."
Co považujete za největší moderátorský vrchol?
„V Čechách je to asi moderovat pořad v hlavním vysílacím čase. Říkám záměrně moderovat, ne papouškovat věty ze čtecího zařízení, to by mě nebavilo."
Chtěla byste ho dosáhnout?
„Jsem žena, tudíž se u mě moderátorské vrcholy budou plnit hůř než u muže. Ráda bych měla časem rodinu a nechci být za každou cenu moderní máma, která hned půjde do práce a dítě mi bude vychovávat někdo cizí. Pokud tedy vrcholu nedosáhnu do dvou let, pak už asi těžko, bude mi třicet."
Kdo je vaším oblíbeným moderátorem?
„Těžko říct, na televizi moc nekoukám, a když, tak spíš na zpravodajství. U nás zase tak moc dobrých moderátorů není. Mareš je dlouhodobě nejlepší, fajn je i Libor Bouček, ale mladá šikovná holka mě nenapadá ani jedna."
Když jste si poprvé sedla za mikrofon v rádiu, co vám proběhlo hlavou?
„Po pravdě? Za mikrofonem stojím a chtělo se mi zvracet. Bylo to šílené, měla jsem obrovský strach, že něco pokazím a bude malér. Poprvé jsem měla vysílání čtyři hodiny, ze studia jsem odcházela úplně vyřízená. Kdo nezažil, nepochopí. Pro začátečníka je to velmi vyčerpávající – zvládat veškerou techniku a zároveň mluvit jakoby nic."
Jak dlouho jste se připravovala na první vysílání?
„Dlouho. Ve vysílání pro mě nebylo místo. Tuším, že jsem visela ve vzduchu asi čtyři měsíce. Pak z Frekvence odešla Tereza Pergnerová a jedna moderátorka převzala její vysílaní, pro mě se tak uvolnilo místo o víkendu. Byla jsem hodně nadšená, těšila jsem se a zároveň bála. Ze začátku to bylo peklo, hlavně pro lidi." (smích)
Jaké to je denně promlouvat živě k tolika posluchačům?
„Není to jednoduché. Nemůžu se zavděčit všem, i kdybych chtěla. Navíc nejsem typ člověka, který s lidmi hraje komedii a říká jen populární věci. Já si stojím za svým názorem, i když se lidem nelíbí, nechci a nebudu se přetvařovat. Takových je v médiích víc než dost... Bohužel, veřejnost těmto komediantům jejich herecké etudy věří."
Diana Kobzanová na přehlídkovém moluFoto: Isifa
Stává se vám, že o sobě někdy pracovně zapochybujete?
„Jistě. Ale to se myslím stává každému, kdo má svědomí a je realista. Mívám dny, kdy si říkám, jestli bych neměla dělat něco jiného, ale nestává se to často. Zatím..." (smích)
Kdy se vám to stává?
„Většinou, když jsem ze všeho a všech unavená, a v práci po mně někdo něco chce a vlastně není schopen zkonkretizovat, co přesně. To si pak občas připadám jako blázen."
Co je zajímavější – moderování v televizi, rádiu nebo uvádění společenských akcí?
„Pochopitelně je to rádio a televize, akce moderátor uvádí, aby se uživil. Práce v médiích není bůhví jak dobře placená. A hypotéka se neptá, jestli máte peníze. Ale je fakt, že díky akcím se seznámím se spoustou zajímavých lidí, které na ulici běžně nepotkám."
Jakou práci byste nikdy nevzala?
„Pro politickou stranu, která je mi protivná. Už jsem v minulosti podobné nabídky odmítla."
Jste zásadová?
„Nevím, jestli jsem zásadová... Člověk si může cokoliv naplánovat a život jeho přesvědčení třeba změní. Ale s komunisty bych nedělala nikdy."
Narodila jste se v Německu, ale máte americké občanství. Která z obou zemí je vám bližší?
„Jezdím pravidelně do Ameriky. Mám tam určité zázemí, takže tam ráda trávím volný čas. Do Německa nejezdím, bohužel už tam nemáme zbytek rodiny, takže není, za kým jezdit. Bližší je mi Amerika, protože je daleko." (smích)
Jaká místa tam máte ráda?
„Určitě je to New York a západní pobřeží Floridy."
Jste hezká, sympatická a úspěšná žena, myslíte, že takové to mají v životě jednodušší?
„Nemyslím, o mně si odjakživa všichni mysleli, že jsem hloupá, arogantní a navíc nejošklivější Miss v historii ČR. Takže to, co jste řekla, se mě osobně netýká ani trošku. A celkově takové typy žen musí dvakrát tolik dokazovat, že za něco stojí."
Je výhodou být krásná?
„Nevím, krásná jsem nikdy nebyla."
Tak jinak, měla jste to díky svému atraktivnímu vzhledu s muži jednodušší?
„Muže jsem spíš vždycky ukecala, nikdo se mnou nechodil kvůli vzhledu. Na ulici potkáte na každým rohu hezčí ženy, než jsem já."
Stalo se vám někdy, že jste zaujala nebo vás zaujal muž o hlavu menší než vy? Jak jste to řešila?
„Můj partner je o hlavu menší než já. Tím je myslím řečeno vše."
Přichází vám jako moderátorce do rádia nebo televize nabídky k sňatku?
„Spíš mě muži zvou na kafe, nabízejí různou pomoc a tak dále, ale já jsem vůči takovým nabídkám imunní. I když můj současný partner mě také poznal tak, že mě poslouchal... Ale to je trochu jiný příběh."
Setkala jste se někdy osobně se svým fanouškem-posluchačem?
„Občas na mě někdo čeká před rádiem, ale většinou jde o takové podivíny. Princ na bílém koni tam ještě nikdy nestál." (smích)
Čím si vás získal současný partner?
„Je drzejší než já."
Pokud jste přesvědčená, že je to ten pravý, jste odhodlaná se vdát a plánujete svatbu, nebo jste pro společný život bez papíru?
„Nejsem typ na vdávání, není to pro mě důležité. Ale jen do chvíle, než přijdou děti. Pak už to není jen o nás dvou."
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
„Plánuji se ze všeho nezbláznit, chci být zdravá, šťastná a přeji si, aby se měli dobře i všichni mí blízcí. Ostatní věci se nějak vyvinou."
