Článek
Pokud jsou vám podobné situace dobře známé, nebojte se, rozhodně v tom nejste sami a problémů se dá zbavit. Poradíme vám, jak!
Co když mě někdo poslouchá?
Nezáleží na tom, zda jste žena nebo muž, stydlivý močový měchýř neboli paruréza může potkat každého. „Paruréza je druh sociální fobie, která spočívá v nemožnosti vymočit se v přítomnosti druhých osob,“ vysvětluje psychiatr Milan Roubal a dodává: „Příčinou mohou být obavy z přílišné blízkosti cizích lidí, nervozita nebo nedostatek soukromí a fakt, že vás při vykonávání tak intimní činnosti někdo slyší, nebo v případě pánů dokonce i vidí. Dotyčný je pak ve stresu, který působí jako blokátor, jenž znemožní samotné močení.“
Nemůžu ani před partnerem!
Stydlivý měchýř značně ztrpčuje život, což potvrzuje většina paruretiků. „Stává se mi to kdekoli, kde nejsem sama – v kině, na veřejných záchodcích, a bohužel i doma před přítelem,“ popisuje paruretička Renata své trápení. „Nemůžu ani chodit na večírky, koncerty nebo do restaurací, a když už někam jdu, usrkávám celý večer jedno víno,“ svěřuje se. Pokud máte problém si zajít na malou i doma, když je přítomen partner, začněte s praktickým cvičením. Váš protějšek by měl o všem vědět; svěřte se mu a požádejte ho o spolupráci.
Problémy s močením mohou být psychologického rázuFoto: Thinkstock
Blíž, blíž a ještě blíž...
Začněte tím, že partner stojí v jiné místnosti (domluvte si s ním nějaký signál, kterým vás o své pozici bude informovat) a dveře od toalety jsou zamčené. Pokud se vám povede spustit močení, máte pro tentokrát bod a příště vše zopakujte, jen s tím rozdílem, že partner bude stát zase o kousek blíž. Ve finále byste se měli zvládnout vymočit, když stojí přímo za dveřmi, třeba i pootevřenými. „Tento nácvik vám usnadní pozdější praxi na přeplněných veřejných toaletách,“ říká Milan Roubal.
Léky až jako poslední řešení
Důležitým krokem při léčbě je změna vašeho smýšlení. „Močení je zcela přirozená věc, dělají to všichni a není důvod k obavám, zda nemočíte nějak jinak, divněji než ostatní,“ vysvětluje psychiatr. Neexistuje podle něj univerzální léčebný postup, protože se liší jak příčiny vzniku nemoci, tak stupeň závažnosti. „Někomu pomůže konzultace u psychologa, velmi účinný je trpělivý nácvik močení za stresovějších situací, napříkldad na návštěvě nebo na toaletách v restauraci,“ upřesňuje. Použít lze také antidepresiva nebo léky, uvolňující napětí svaloviny močového měchýře. „Jakékoli léky by ale měly být jen podpůrným prostředkem celkové terapie,“ upozorňuje Milan Roubal.
Stalo se vám někdy, že jste si nemohli odskočit na malou, protože jste věděli, že vás někdo může vidět nebo slyšet? Jak jste se s touto situací vypořádali?
