Dětské záchvaty vzteku: Co dělat, když potomek šílí na veřejnosti?

„Pokaždé, když v obchodě Linda nedostane to, co si naporoučí, mrští sebou o zem, vztekle kope, napřahuje pěsti, brečí a dost situaci dramatizuje,“ popisuje čtenářka Renata, která se vždycky stydí.

„Lidé se otáčejí, někteří si neodpustí jízlivou poznámku, ať si tu zvěř zklidním. Upřímně? Nedokážu to. Linda je nezvladatelná a já můžu jen doufat, že ji to časem přejde,“ krčí rameny.

Bc. Jana Zittová, koučka, mentorka a ženská terapeutka z Pure Clinic Praha říká, že nepříjemné záchvaty dětí matky mohou očekávat u ratolestí ve věku 2–3 let. „Samozřejmě i u dětí předškolního věku se můžete výjimečně setkat se záchvatem vzteku, klidně třeba právě na veřejnosti,“ podotýká. Ale proč vlastně?

„Malé dítě je stále ještě nedospělé a nechápe sociálně přijatelné způsoby, jak reagovat na něco, co se mu nelíbí. Proto se rozhodne, že ukáže své pocity vztekem, neboť ten mu určitě získá pozornost,“ vysvětluje Eva Essa, psycholožka, výzkumnice a profesorka předškolního vzdělávání a lidského rozvoje z amerického Rena, ve své knize Jak pomoci dítěti.

Nejen ona prvotně radí pozorovat pár dní „rozzuřenou ratolest“. Je třeba zjistit, co záchvaty vzteku vyvolává a co se při nich přesně děje. Během této první, testovací fáze zachovejte rozvahu a vstřícnost. Je to důležité pro rozklíčování problému a následnou léčbu.

„Nejjednodušší a nejlepší pro vás je, když se vám podaří zůstat v klidu u dítěte a počkat, až záchvat přejde. Je zbytečné na něj mluvit nebo ho uklidňovat, většinou vás nevnímá. Doporučuji opravdu se ovládnout a nevztekat se spolu s dítětem, tím by se jeho stav mohl ještě zhoršit. A určitě neodcházejte, dítě by se mohlo cítit osamoceně,“ doporučuje Jana Zittová s tím, že čas na rozhovor přichází ve chvíli, kdy se ratolest uklidní.

„Můžete dítě obejmout a zeptat se ho, co ho tak rozčílilo. Povzbuďte ho, ať vyjádří své pocity slovy. Díky vám se učí mluvit o svých pocitech, tak trpělivě naslouchejte a opravdu si všímejte detailů,“ dál doporučuje odbornice.

V průběhu testovacího období pozorujte, kdy k záchvatům nejčastěji dochází (nepředvídatelně, během nákupu, her, v době jídla…), v čí přítomnosti (jeden konkrétní učitel, cizí lidé v obchodě, vy, sourozenec a podobně).

Co se dítěti stane těsně před tím, než záchvat vzteku dostane (uhodí ho druhé dítě, nedostane to, co chce, vyžaduje hračku, se kterou si hraje někdo jiný…) a konečně, co dítě dělá, kdy ho záchvat popadne. Rozhlíží se, jestli ho někdo pozoruje? Snižuje svoji dramatizaci, když ho vezmete do náruče, nebo naopak zvyšuje intenzitu křiku? Vše si poznamenávejte.

Jakmile máte shromážděné výchozí informace, začněte ve druhé fázi podle vašeho konkrétního případu uplatňovat následující tři léčebné strategie.

Díky předchozímu pozorování máte zjištěno, že vaše uklidňování vše zhoršuje? Pak během příštího záchvatu k dítěti nechoďte, nemluvte na ně a ani se na ně nedívejte. „Dělejte, jako kdyby nebylo v místnosti. Musíte věrohodně vyjadřovat lhostejnost,“ uvádí Eva Essa s tím, že když záchvat ustane, přijďte k němu, ale nemluvte o tom, co dělalo. Poté mu vyberte nějakou činnost a zapojte se do ní.

Současně s ignorací dávejte dítěti najevo, jakého chování si ceníte. Pozorujte případy, kdy dělá věci správně (třeba půjčuje hračky), a náležitě ho za ně pochvalte.

Dávejte pozor na potenciálně vyhrocené situace. Čekáte problém? Přidřepněte si, abyste byli na úrovni dítěte, a pevně ho chyťte kolem ramen. Vyjádřete slovně emoce. „Já vím, opravdu tě rozčílilo, že ti nemohu koupit čokoládu, kterou chceš.“ Povzbuďte dítě, aby s vámi souhlasilo, a pak navrhněte nějaké náhradní řešení situace. Pokud k záchvatu dojde znovu, ignorujte ho. A tak pořád dokola…

„V prvních několika dnech můžete očekávat vzestup počtu i intenzity záchvatů, ale to by brzy mělo odeznít. Dítě si uvědomí, že vztekem nezíská žádnou pozornost,“ závěrem nabádá k trpělivosti Eva Essa.

A jaký recept na dětský vztek máte vy?