Dětské hlášky: Saka páce, do pdele

Někde to začne dřív, jinde později, ale většinou plus minus kolem druhého roku. Přesně to je totiž doba, kdy se děti „rozmluví“. A mluví, mluví a mluví. Ovšem nemluví jako děti, ale jako dospělí. To bývá někdy pořádný mazec. Vždyť co můžete říct třeba na odpověď pětiletého Damiána, který byl dotázán, jak se cítil, když dostal na zadek: „Byl jsem mrzut," odpověděl po chvilce mračení ten malý mudrlant...

Rodiče, kteří už nějaké to dítě vychovali, moc dobře znají „zákon sprostých slov“. Pro neznalé zní následovně: Vyjmenuj před svým dítětem deset obyčejných slov (auto, stůl, pes, velbloud,…), z nichž jedno jediné bude sprosté, a hádej, které z těch slov se mu vryje do paměti? Samozřejmě přesně to, které by v jeho vznikající slovní zásobě být vůbec nemuselo!

„Je to těžký, nejde to, saka páce,“ slyšela jsem říkat před delší dobou svého dvouletého syna, když se snažil vytáhnout encyklopedii z knihovny. Fajn, tohle ještě jde, říkala jsem si. Jenže o dvě minuty později sletěla encyklopedie na zem a to moje dítě to komentovalo zcela výstižným „a do pdele“. Přiznávám, radost z toho sice nemám, ale v tu chvíli jsem jen stěží dusila smích.

Rizikové jsou situace, kdy děti tráví nějaký čas v ryze mužské společnosti. „Manžel vzal naši tehdy pětiletou Terezku na víkend pod stan. Jeli i jeho kamarádi se stejně starými dětmi. Dcera se vrátila špinavá, umouněná, ale nadšená,“ popisuje čtyřiatřicetiletá Monika. Večer, když její „malá trampka“ usínala a venku zuřila bouřka, šla k ní, aby se nebála. „Dcera už skoro spala, tak jsme se tulily a venku uhodil hrom. Dcera se posadila a s vykulenýma očima mi hlásila: ,Mámo, ty vole, bouřka!',“ směje se Monika, protože si přesně dovede představit, kde k tomuhle slovu její dcerka přišla. Podobně je na tom i Helena, maminka dvou a půlletého Péti. Ten strávil v mužské společnosti jeden den a už se z jeho pokojíčku ozývalo: „Méďo, ty vole, ukliď ty hračky.“

„Toníku, já musím do práce, abych vydělal penízky,“ utěšoval jiný můj známý svého asi čtyřletého syna, který ho nechtěl nechat odejít do práce. Toník se na něj prý kouknul slzavýma očima a zcela trefně argumentoval: „Já tě mám rád i bez peněz." Je jasné, kde k této větě přišel. Den předtím jeho rodiče sledovali komedii Dědictví aneb kurvahošigutentag a mysleli, že jejich syn v poklidu spí ve svém pokoji. V postýlce Toník sice byl, ale uši měl nastražené až přespříliš.

Známý zlobr Shrek zase trochu zavařil třicetileté Olině, jejíž téměř čtyřletá dcerka odbyla svého kamaráda ze školky slavnou hláškou „vyliž mi polevu“. A pár nepříjemných chvilek ve školce si prožili i rodiče pětiletého Ondry, který jeden čas s oblibou na své učitelky ve školce pokřikoval „hasta la vista, bejby“, slavnou to větu z Terminátora.

Vysvětlit dětem, jak přišly na svět, bývá někdy poněkud složité. Ale vždycky to tak nějak vyjde a děti pochopí. Jen se jim to občas nechce věřit a asi jim to připadá nemožné. „Vysvětloval jsem synovi, chodil tehdy do školky, že ho maminka nosila v bříšku. A on se téměř urazil a sdělil mi, že je to naprostá blbost, že máma má strašně malý břicho, že by se tam v životě nevešel a že nechápe, proč mu lžu. Navíc, že on už moc dobře ví, kde se berou děti. Prý v supermarketu, v tajném oddělení mimin,“ vzpomíná šestatřicetiletý Filip.

A věřit nechtěla ani Terezka, o které už jsme mluvili na začátku článku. Vzhledem k tomu, že její maminka nedávno porodila druhé dítě, věděla, že maminky děti skutečně nosí v bříšku. Jak se tam ale dostaly? „Přišla ze školy a že ví, jak se to dělá,“ popisuje Monika s tím, že „výrobu dětí“ prý díky znalostem ostatních dětí ve školce popsala celkem trefně, včetně výrazů „spermie“ a „vajíčko“. „Pak se na nás ale zadívala a řekla: ,A vy to taky tak děláte? Fakt? To je hustýýý´,“ vzpomíná Monika.

A jak to je s vašimi dětmi, milé čtenářky? Také vás překvapily nějakou vtipnou hláškou? Nebo jste byly jejich výrazy žehlit ve školce? Podělte se o své zážitky v naší diskusi.