Článek
Kateřina má doma dva puberťáky a rok co rok si přejí něco na počítač, kosmetiku a oblečení. Vždy to tak však nebylo. „Dcera si třeba přála koně, řekla, že nic jiného už nikdy chtít nebude. Vzhledem k tomu, že žijeme v bytě, to opravdu nebylo splnitelné,“ říká Kateřina. Nakonec se dcera naštěstí spokojila s naděleným jezdeckým kurzem.
Nejradši byste svým dětem splnili všechna vánoční přání... znáte snad něco lepšího, než rozzářený dětský obličej u stromečku? Jaká neobvyklá přání jsou ale děti schopny vymyslet?
Přeju si tátu
Marcela žila se synem sama, a až v pěti letech Tomášek začal toužit po tátovi. Když potom namaloval dopis pro Ježíška, zaskočilo jeho mámu, že největší prostor dostala mužská postava. „Tomáš mi vysvětlil, že je to nový táta, že toho si přeje nejvíc,“ vzpomíná Marcela.
V té době už přes rok chodila s novým přítelem, bála se ho ale se synem seznámit. „Příteli jsem řekla, co si Tomáš přeje, a on řekl, že mu tedy to přání splníme. Přišel k nám na Štědrý večer, přinesl synovi dárky a zeptal se ho, jestli by mohli být kamarádi. Tomáš byl nadšený,“ vzpomíná Marcela na dojemný okamžik.
„S přítelem to klape dodnes mně i synovi, je to pro něj opravdový táta,“ doplňuje Marcela. Mužský vzor dětem schází. Jak jim vysvětlit, že táta není?
Opičí přání
Šestiletá Linda chodí pravidelně s rodinou do zoo, miluje zvířata a má doma morče, za vlastního považuje i babiččina psa. Ví totiž, že v paneláku žádné větší zvíře mít nemůže. „Proto nás překvapilo, když po návštěvě zoo začala mluvit o tom, že chce opici. Nejdřív jsme se smáli, ona to ale myslela vážně a nedala si říct,“ vypráví Iveta. I když jí rodiče vysvětlili, že opici opravdu nedostane, nechtěli ji úplně zklamat.
„Propátrali jsme snad všechna hračkářství a hledali dokonalého plyšáka. Povedlo se, dcera ho u stromku rozbalila, chvíli se radovala, že je opice živá, ale potom ji i plyšák tak potěšil, že byly Vánoce zachráněny,“ směje se Iveta.
Tramvaj z Ameriky
Roman na hřišti poznal kamaráda, který si hrál s nejkrásnějším modelem tramvaje, jaký kdy viděl, a strašně po něm toužil. „Koukala jsem všude možně, ale nikde ji neměli. Pak jsme chlapečka potkali znovu a maminka mi řekla, že ji má syn z Ameriky od tety,“ popisuje Zuzana s tím, že v Americe nikoho nezná a ani se tam nikdo blízký nechystal a přes internet koupit nešla.
„Měla jsem to za ztracené, ale manžel řekl, že udělá nemožné. Na sociálních sítích našel Čecha, který tam žil, a na rovinu ho požádal, jestli by splnil vánoční přání jeho synovi. Měli jsme štěstí na hodného člověka, tramvaj sehnal a poslal nám ji. Nikdy jsem syna neviděla tak šťastného,“ vypráví dojatá Zuzana.
Očekáváte dětská vánoční přání? Připravte se na to, že mohou být zapeklitá.