Článek
Plastická chirurgie nejsou jen nová prsa nebo odsáté špíčky. Na operačním stole se často objevují i pacienti, kteří ještě ani nechodí do školy.
Šestiprsté miminko a jiné vrozené vady
Nejčastějším důvodem, proč se rodiče s malými dětmi dostanou do péče plastického chirurga, jsou vrozené vývojové vady. Přibližně jedno z 800 miminek se narodí s vadou ruky nebo nohy – srostlými, nadpočetnými nebo jinak deformovanými prstíky.
Tyhle zvláštnosti je nutné je operovat co nejdříve – nejen kvůli nežádoucí pozornosti, kterou odlišnost vyvolává, ale především proto, aby si dítě nevytvořilo nesprávné pohybové návyky. S léčbou se proto začíná už okolo druhého roku; v určitých případech je třeba počítat se sérií několika operací.
Častá je i hypospádie, vrozená vada močové trubice u chlapců, která se operuje v prvních dvou letech života. Složitější vývojové vady, jako jsou třeba rozštěpy, se většinou řeší od raného věku ve specializovaných centrech. Všechny tyto vady ohrožují zdraví, proto jsou zákroky plně hrazeny ze zdravotního pojištění.
I u dětí má význam vnímat estetickou stránku. Jak známo, jejich kolektiv umí být velmi krutý!Foto: Thinkstock
Říkají mu netopýrku
Odstávající uši patří mezi plastické operace, které lékaři provádějí tak říkajíc bez mrknutí oka. I když jde o problém čistě estetický, jsou si vědomi toho, že dětský kolektiv nezná slitování – a kvůli banální, ale velmi nápadné kosmetické vadě se může pobyt ve škole stát pro dítě peklem.
Za ideální dobu k provedení zákroku lékaři považují nejméně pět (doba, kdy je ukončeno vyzrávání ušní chrupavky) a nejvíce deset let dítěte (do té doby je operace hrazena pojišťovnou). Operace se provádí v místním znecitlivění a jizvy jsou vedeny na zadní straně boltců, kde nejsou vidět.
Znaménka, pihy, ohně
Co dělat, když si váš třináctiletý potomek vezme do hlavy, že s touhle „hrůzou“ na těle je prostě úplně vyřízený? Bohužel, v takovém případě čekají rodiče perné chvilky. Věk okolo 13–16 let je totiž na kožní operace ten nejméně vhodný.
Dospívající děvčata zcela jasně vědí, jak by chtěla vypadat. Dopřejte jim alespoň konzultaci u odborníka, ať ví, co je možné a co nikoliFoto: Thinkstock
„V pubertě je vývoj jizev méně předvídatelný. Přikládám to hormonální nerovnováze, která nepříznivě ovlivňuje hojení,“ vysvětluje MUDr. Robert Remeš z Centra plastické, estetické a rekonstrukční chirurgie Plasticare v Chrudimi. Podle chirurga tak hrozí, že jizva po zákroku bude vystouplá a červená a může vypadat i hůř než původní kožní útvar.
Operace u dospívajících jednoznačně neodmítá – pacient ale musí být srozuměn s tím, že bude možná muset za pár let, až dospěje, podstoupit další zákrok na úpravu jizev.
S tímhle nosem nemůžu žít!
Dívky dnes vyspívají rychle. Co když zamindrákovanou sedmnáctku napadne, že by se s jejím poprsím „po tatínkovi“ vlastně dalo něco dělat? „Tady je jednoznačná věková hranice 18 let,“ odmítá doktor Remeš. Stejné je to s úpravami nosu, před ukončením vývoje kostry by je Robert Remeš rozhodně nedoporučoval.
„Jakmile se neoperují jen měkké tkáně, ale i kosti, problémy s hojením jsou ještě větší. No, pokud by dítě kvůli nosu či prsům mělo sebevražedné myšlenky a žádná terapie by nepomohla, tak možná,“ připouští chirurg a dodává: „Zmenšení stydkých pysků ale beze všeho udělám i šestnáctileté pacientce, samozřejmě se souhlasem rodičů. Ty dívky jsou tím strašlivě poznamenané, jsou přesvědčené, že o ně nikdy nebude stát žádný kluk." Veškeré estetické zákroky ale pocítí rodičovská kapsa.
Na jakou plastickou operaci byste poslaly svoje dítě? Zažily jste něco takového? Podělte se o zkušenosti!
