Článek
„Jen ať si radši pohraje, však se ještě napracuje dost!“ „Dítě se má věnovat škole, to je jeho hlavní povinnost.“ Zní vám tyhle názory povědomě? Jenže dřív, než se nadějete, bude vašemu potomkovi patnáct – a vy budete šílet z toho, že si po sobě ani neuklidí špinavý hrneček do myčky, natož aby něco udělal i pro ostatní.
Začněte odmalička!
„Pomoc v domácnosti, aktivní účast na jejím každodenním chodu by měla být samozřejmostí, ke které vedete dítě odmalička. Zcela přirozeně ho berete s sebou na nákupy, společně vaříte, prostíráte a skládáte prádlo. Pokud mu dovolíte, aby vám pomáhalo, a pochválíte ho za to, ani ho nenapadne v těchto činnostech vidět nepříjemnou povinnost,“ ujišťuje dětská psycholožka Iva Jungwirthová. Pochvala a vlastní uspokojení by ale měla zůstat jedinou odměnou. Platit dětem za pomoc odborníci nepovažují za správné (více si přečtěte tady).
Co si máme pod tím „odmalička“ představit? Jakmile začne samo projevovat zájem, což je asi okolo 3 let. V tomhle věku děti vyloženě láká všechno, co dělají dospělí. Chtějí pomáhat – a chtějí to dělat doopravdy, ne jen jako. Míchat s mámou opravdovou polévku v hrnci je přece mnohem lepší než vařit na zahradě „polévku“ z trávy a dešťové vody!
Vyzbrojte se trpělivostí, děti se práci teprve musejí naučit. Jednou ale budou zručné jako vy!Foto: Thinkstock
Vydržet, neodradit, chválit
Téhle chuti do práce je třeba využít – později už to totiž půjde mnohem hůř. Samozřejmě, že ze začátku vám bude „pomoc“ dítěte spíš přidělávat práci a zdržovat. Je pomalé, často něco zkazí, musíte na něj pořád dohlížet. Sami byste to už měli hotové třikrát! Pro některé výkonné maminky-perfekcionistky je to hotové utrpení. Přesto stojí za to vydržet a neodhánět potomka se slovy: „Uhni, ty nemehlo, udělám to radši sama!“
Pokud se něco nepovede, nehubujte ho, ale napravte to společně – vysvětlete, kde se stala chyba a jak se jí příště vyhnout („vidíš, je potřeba si do konvičky dát méně vody, aby tekla jen tam, kde má“). A nikdy ho nezapomeňte pochválit. Práce v domácnosti se pro něj stane samozřejmostí a jednou bude rychlejší a šikovnější než vy.
Uložte dětem pravidelné povinnosti
Děti mají rády pravidelnost a řád. Domluvte se s potomkem na nějakém úkolu, který bude vykonávat denně a bude ho mít na starosti.
„Někdy si dítě o povinnosti samo řekne. Já budu krmit rybičky, tenhle záhonek bude můj a já se o něj budu starat! Pravda, neumí si představit, že povinnost se musí splnit i zítra a pozítří, i když se mu nechce. Je proto na dospělých, aby dětem pomohli překonat omrzení, ztrátu zájmu, chvíle krize. V těchto situacích bych doporučoval i trochu nátlaku: Přece není možné, aby se králíček trápil hlady jen proto, že se ti nechce dojít na trávu!“ radí dětský psycholog Václav Mertin.
I malí špunti se dokážou třeba u stolu obstojně obsloužit sami. Využijte včas toho, že je to bavíFoto: Thinkstock
Co už dítě dokáže?
Na batolata a předškoláčky musíte více nebo méně dohlížet, od školáka už ale můžete očekávat, že pravidelné úkony zvládne samo.
- 3–4 roky: Zalévat květiny, vyndat prádlo z pračky do koše, doplňovat vodu a krmení domácímu mazlíčkovi, utřít prach.
- 5–6 let: Pracovat na zahradě (shrabovat listí, zalévat, česat ovoce), pomáhat při vaření (míchat těsto, vypeckovávat ovoce), třídit a skládat vyprané prádlo, párovat ponožky, vynášet koš, umýt umyvadlo a vanu, utírat nádobí, vyklidit myčku, prostřít stůl.
- 7–8 let: Připravit snídani, něco jednoduchého uvařit, umýt nádobí, vyluxovat, samostatně nakoupit podle seznamu, vyprat v pračce.
Co vaše dítka – kmitají, nebo je musíte o každou drobnost desetkrát prosit?
