Článek
Každý týden zde budu v létě vyprávět o některém českém městě, o jeho krásách, tajemstvích a příbězích s ním spjatých. V dalších výpravách se podíváme do Třebíče, do Staré Boleslavi, do Kutné hory, do Žďáru nad Sázavou, do Prahy židovské, do Kroměříže a do mnoha dalších měst.
Cesta do divadla
V souvislosti s Krumlovem existuje několik pozoruhodností. Třeba krumlovské zámecké barokní divadlo. Divadlo je na V. zámeckém nádvoří. Z Maškarního sálu jsem došel do knížecí lóže spojovací chodbou.
Hrálo se tu od konce 15. století. Tehdy tu uvedli hru Polixena od rožmberského kancléře Václava z Rovného. Ve skutečnosti ji sepsal Leonard Bruni. V divadle se bavili rožmberští páni. I Pert Vok přícházíval.
Opravdové barokní divadlo zde vybudoval Jan Kristian I. z Eggenbergu v 17. století. Získalo spoustu kulis. Má nebe, peklo, les v zimě i v létě, zahradu, město, vesnici, vojenský tábor, moře, skálu... Rád jsem se díval na kulisu rozbouřených vln a zmítající se lodi s veslaři a hudebníky, jíž lze pohybovat. Byl tu stálý soubor herecký i hudební. Uváděly se hry od Shakespeara, Moliera, Racina... Ale i opery od Sallieriho, Pucciniho... Vstoupili sem malíři, kteří vymalovali oponu, strop, stěny, nové kulisy. Hlavně jsou v divadle funkční barokní stroje – mašinérie s rumpály, kladkami, výsuvnou světelnou rampou, lanovody. Fascinující jsou zvuková zařízení. To jsou válce, které vytvářejí dojem bouře, deště, větru, hromů...
Tak dokonalé divadlo bylo svého času jenom ve švédském Drottningholmu u Stockholmu.
Vrah z rodu císařského
Jako z temné středověké hry zní Krumlovem dodnes příběh krvavého syna císaře Rudolfa II. a hraběnky Stradové. Mnohonásobného vraha a bezohledného šílence, který se toužil stát císařem – Julia Caesara d’Austria.
Na krumlovském zámku je místnost zvaná „Juliuszimmer”. To je prostora, v níž byl mladý pán na sklonku svého života vězněn a kde i nakonec zemřel.
Od dětství to byl zlý člověk, který rád ubližoval zvířatům a později lidem. S kumpány řádil v pražském podhradí, opíjel se, navštěvoval domy nevalné pověsti, znásilňoval ženy a zabíjel každého, kdo se mu příčil. Proto ho jeho otec dal internovat v rakouském klášteře v Gamingu.
Julius nebyl hloupý a podařilo se mu z Rakouska prchnout. Zamířil do Čech a usadil se na panství, které patřilo jeho otci. Zůstal 1. července léta Páně 1606 v Českém Krumlově. Císař se domníval, že se syn uklidnil a že teď si jen bude užívat života. Také Stradová do něj hučela, aby ponechal Juliovi svobodu.
Mladík si našel v Krumlově kamarády, s nimiž mohl popíjet, brát si ženské, které si za to daly zaplatit, ale i jiné.
Skoro se ani nechce věřit tomu, že by bylo možné, aby jenom za druhou půli roku 1607 Julius Caesar d’Austria sám vypil pět set osmatřicet litrů piva. K tomu tři tisíce šest set sedmašedesát litrů vína? A že by zkonzumoval za stejnou dobu jednašedesát litrů másla? Čtyřiašedesát kilogramů skopového masa? Čtyři sta třiapadesát kil telecího a tři sta dvanáct kil hovězího? O vepřovém, drůbežím mase, rybách a zvěřině nemluvě?
Krev a jenom krev
Julius navštěvoval často Pichlerovo lazebnictví. Žena lazebníka byla uvolněných mravů a za zlato ráda se postarala o mladíka. V touze získat více, nabídla mu svou dceru Markétu. Ona věřila tomu, že se do dívky zamiluje, ožení se s ní a celou rodinu pozdvihne.
Julius s dívkou sotva šestnáctiletou rád obcoval. Také chodil za jinými. Jednou mu to vyčetla a tak ji bil a kopal a z okna vyhodil do zámeckého příkopu.
Markéta přežila, ale už se s ním nechtěla stýkat. Donutil ji k tomu, aby za ním zase přišla na zámek. Rodičům za to zaplatil.
Tragedie začala na masopustní neděli roku 1608. Tehdy císařův syn svou milenku umučil k smrti. Bodal do ní a sekal bez rozmyslu. Soustředil se na hlavu již mrtvé. Dýkou jí uřezal levé ucho a poté vydloubnul levé oko, které si strčil do úst, rozkousal a zalykaje se, spolykal. Uřezal jí i druhé ucho. Obě uši schoval v kapsách županu. Vzal si meč a hlavu její rozseknul ve dví...
Tohle bylo moc i na císaře, který ho dal zavřít do zámeckého pokoje. Na okna byly upevněny mříže, ale protože nahý seděl na okně a urážel celé okolí, byla okna zazděna. Nemyl se, páchnul, napadal kohokoliv, kdo do pokoje vstoupil. 22. června 1609 se na toaletě udusil hnisem z vředu, který se mu udělal v hrtanu a prasknul. A nebo, jak tvrdí pověrčiví lidé, ho zadusil Rarášek...
Trochu romantiky na závěr
V Krumlově je nádherná zámecká zahrada. Říká se jí Nová zahrada a byla stvořena v 17. století. Leží na jihozápadě zámku. Má tvar obdélníku. Má čtyři terasy.
Dali ji zbudovat manželé kníže Jan Kristián z Eggenbergu a Marie Ernestina, rozená ze Schwarzenbergu (1678). Po roce 1719 vyrostla letní jízdárna. Tu ohraničují vysoké lípy.
Nejnižší terasa – Královská zahrada. Bývala soukromou zahradou knížecí rodiny. Vedena byla přes ni chodba ze západního křídla Horního hradu na druhou terasu – letní jízdárnu. V jejím středu stojí letohrádek Bellarie. V suterénu umělá jeskyně. Se štukovou výzdobou doplněnou úlomky skel, zrcátek, perlorodkami říčními, lasturami škeblí.
Velmi krásná je kaskádová, třípatrová fontána s plastikami z roku 1750 (s nymfami, plastikami žab, ryb, z jejich úst prýští voda). K fontáně vede schodiště s dvaceti barokními vázami a čtyřmi sochami andílků. Pod fontánou kvetou ornamentální záhony.
V zahradě jsou další dvě vodní nádrže, dřevěný Hudební pavilón s freskami, dva lesíky, jezírko s ostrůvkem.
Prostě v Českém Krumlově se střetává barokní dokonalost s romantikou a středověkou krutostí. Každý zde může objevit něco, co ho láká a přitahuje.
Jestliže vás zajímají zvláštní zapomenutá místa, která jsou navíc obestřena tajemství, inspirujte se i v pořadu Tajemno.