10 superžen aneb Tyhle dámy ovlivnily svět víc, než si myslíte!

Inspirace. To je to správné slovo, které má těchto deset žen spojovat. Všechny totiž ve svém oboru vynikají a některé byly, případně stále ještě jsou, průkopnicemi. Nám ostatním říkají, že i když svět není vždycky nalinkován jednoduše, neznamená to, že se musíme vzdávat – naopak. Proto bychom z jejich odkazu měly čerpat a inspirovat se jejich úspěchy a odhodláním.

Život se s ní příliš nemazlil. V pětadvaceti jí zemřela matka, za manžela si vzala tyrana, který ji bil, potratila, brzy po podařeném těhotenství se rozvedla a skončila s dcerou na podpoře. Byla jí diagnostikována těžká deprese a ve třiceti chtěla spáchat sebevraždu. Nakonec ale zmobilizovala všechnu sílu, která se někde ve skrytu duše ještě skrývala, a začala psát. A to se vyplatilo. Dnes je z Harryho Pottera, kterého skrze papír přivedla na svět, světový fenomén, jenž nemá obdoby. A Joanne K. Rowling si může připsat lví podíl na tom, že celá jedna generace dětí se začala zajímat o čtení ve chvíli, kdy vztah k literatuře začal být na pováženou.

Princezna lidských srdcí. Princezna Diana byla miláčkem lidu. Toužila trochu polidštit přístup královské britské rodiny – chtěla, aby byla blíže lidem. Plánovala prý provést v monarchii určité změny, které ale královna Alžběta II. zatrhla hned v zárodku. Princezna Diana se tedy začala věnovat charitě, sloužila jako VIP dobrovolnice u Mezinárodního červeného kříže v Angole, snažila se upozorňovat na nebezpečnost nášlapných min, které i dlouho po skončených válkách mrzačí civilisty a především děti. Veřejností byla často stavěna na piedestal a její smrt při autonehodě z ní udělala hotovou mučednici. Zda oprávněně, či nikoliv, je věc druhá. Nicméně – její odkaz žije dál.

Snad žádná žena na světě nemá v současné době takový společenský vliv jako právě ona. Na začátku života si prošla sexuálním zneužíváním v rodině, několika útěky z domova, než nakonec poslechla svého otce a začala studovat. Brzy ji zaměstnali v televizi ve zprávách, odkud se pak pomalu šplhala až ke své vlastní show. Její pořad The Oprah Winfrey Show byl vysílán poprvé 8. září 1986 a naposledy pak 25. května 2011. Za tu dobu si tato empatická žena našla cestu snad ke každému Američanovi. Nebála se odkrýt tabuizovaná témata a mnoho lidí provedlo své osobní odhalení právě u ní. Pořad nabízel přehršel emocí, patosu a občas i sentimentality. Právě tohle všechno, v kombinaci s radami a pochopením moderátorky, ho vyneslo do nebes a stal se vzorem pro další diskuzní pořady.

Jestli ráda nosíte kalhoty a do sukně vás jen tak někdo nedostane, pak poděkujte právě jí. To je ale jen kapka v módním moři – nebýt této první dámy moderního stylu oblékání, kdo ví, zda by se na světě objevily třeba „malé černé“. Z dámských šatníků vyházela korzety a další upjaté kousky a vyměnila je za volnější střihy, které měly odpovídat svobodné ženské duši. Osvojila si i pánskou módu a začala z ní elegantně tvořit dámské kousky, na své konto si připsala i košilové šaty. Ačkoliv v profesním životě se jí dařilo a firma Chanel vzkvétala, v soukromí její zakladatelka dost válčila.

Možná vám jmého této ženy nic neříká, ale pojem „plánované rodičovství“ ano. Sama pocházela z jedenácti dětí, ačkoliv její matka byla těhotná osmnáctkrát. Tohle a pak ještě práce v New Yorku v chudinské nemocnici jí přimělo přemýšlet o možnostech regulace početí. Vydala několik publikací zabývajících se tímto tématem, založila Americkou antikoncepční ligu a stála u zrodu Mezinárodní federace plánovaného rodičovství. Spojovala chudobu, nezaměstnanost, hádky, násilí a dluhy s početnými rodinami a tvrdila, že to není prostředí, do kterého by se měly rodit děti. Její metodou byla sterilizace rizikových osob. Ačkoliv některé její postoje byly možná trochu diskutabilní, musí se nechat, že tato žena otevřela diskusi o plánovaném rodičovství.

Provozní ředitelka Facebooku, která se v roce 2012 stala první ženou ve správní radě Facebooku. Podle časopisu Time je jednou ze 100 nejvlivnějších osobností světa a časopis Forbes ji zařadil mezi nejmocnější ženy planety. Ovšem mimo to je také máma a bohužel i vdova, manžel jí zemřel před dvěma lety na srdeční zástavu. S jeho smrtí se vypořádala rychleji, než ostatní čekali, a opět se ponořila do práce – pomáhalo jí to překonat ztrátu. V roce 2013 vydala knihu „Opřete se do toho“, kde se snaží odhalit, proč ženy, byť se stejným vzděláním, nemají takové šance jako muži. Bojuje za rovné pracovní podmínky pro obě pohlaví a pro ženy je velkou inspirací.

Která žena by si nepřála vypadat jako ona! I více než šedesát let po smrti je stále ikonou krásy a nepřekonatelným sexsymbolem. Přitom její přitažlivost netkví v hubenosti, ale symetrii a ženských tvarech. Ženskost z ní jen sálala a ona si toho byla dobře vědoma. Uměla si hrát s řečí těla a promlouvat zrovna tím směrem, kterým bylo potřeba. Pod tím vším se však skrýval spíše smutek a rozháraná osobnost. To ovšem nic nemění na tom, že nás inspiruje dodneška a stále je považována za „božskou Marilyn“.

Určitě ten plakát znáte: žluté pozadí, vpředu žena v montérkách s šátkem na hlavě tasí biceps a nad ní stojí heslo „We can do it!“. Víte, kdo to je? Rosie the Riveter, ikona představující všechny ženy, které musely jít během druhé světové války pracovat do továren, protože muži byli na frontě, a tak neměl kdo udržovat americký průmysl. Ačkoliv autor obrázku J. Howard Miller to tak původně rozhodně nezamýšlel, Rosie the Riveter se stala symbolem feminismu a ženské síly, která dokáže cokoliv.

Její heslo zní: „Teroristé se bojí vzdělanosti.“ V dobrém i zlém ji provází zhruba od jejích jedenácti let – tehdy poprvé veřejně vystoupila proti Tálibánu, který nechal v části Pákistánu, odkud Malala pochází, zavřít dívčí školy. Veřejným vystoupením však její boj proti teroristům neskončil – pod pseudonymem začala publikovat své zápisky na BBC. V roce 2012 ozbrojenci Tálibánu přepadli školní autobus, ve kterém jela, a postřelili ji do hlavy a krku. Naštěstí ale zraněním nepodlehla, měla štěstí v neštěstí. Byla převezena do Velké Británie, kde žije dodnes. Za svůj boj za vzdělání dívek získala v roce 2014 Nobelovu cenu za mír a stala se tak nejmladší nositelkou tohoto ocenění. Vystoupila i na půdě OSN a stále se angažuje v boji za lidská práva.

Každá žena, která je první, to má neobyčejně těžké a musí svým nástupkyním připravit co nejlepší půdu. Platí to i pro první předsedkyni vlády ve Velké Británii, známou jako Železná lady – této přezdívky se jí dostalo od Sovětů. Do funkce byla zvolena v době, kdy její země prožívala ekonomický úpadek a kdy bylo nutné posílit zahraniční vztahy. Margaret Thatcher se pustila do práce – téměř všechny kroky, které ve funkci udělala, vyvolaly vlnu odporu, a tak je dodnes brána jako nejméně oblíbený/á premiér/ka ostrovní země. Nicméně se nedají popřít její zásluhy během války o Falklandy, kdy se i zvedla její oblíbenost u veřejnosti. Thatcher měla štěstí, že za ní stála Konzervativní strana, která byla mnohem populárnější než premiérka sama. Ve funkci byla od roku 1979 až do roku 1990.

A kdo inspiruje vás?