Desatero pro rodiče puberťáků

Někdy je to horší, jindy lepší, někdy to trvá jen chvíli, jindy několik let, ale nevyhne se tomu žádné dítě a hlavně žádný rodič. Dřív nebo později puberta dorazí do každé rodiny a ta se s ní bude muset poprat. Jak tohle náročné období (pro všechny zúčastněné) přežít s co nejmenšími škodami napáchanými na psychice? Jste-li rodič teenagera, zapište si za uši tohle desatero!

Snad každý rodič by období puberty svého potomka nejraději přeskočil. Nejenže to nejde, ale nebylo by to ani správné. Je to přirozený vývoj. Důkaz, že vaše ratolest roste, jak má, a že je vlastně vše v nejlepším pořádku. Máte doma dítě nedítě, jedince na prahu dospělosti a zdolat tuhle metu není snadné. Takže kdykoli vám bude těžko, opakujte si, že máte doma zdravé dítě. A i když vám v tu chvíli brnká na nervy o sto šest, nic není důležitější!

Není to navždy! To si řekněte pokaždé, když na vás půjdou mdloby. Jednou to skončí a z věčně naštvaného, drzého, nezvladatelného, revoltujícího puberťáka vyroste při troše štěstí rozumný dospělý muž či žena. A vy budete pyšní na své dítě i na sebe, protože jste to zvládli.

10 hlášek puberťáků, které rodiče vytáčejí

Některé věci jsou důležitější než jiné. Pravidla, na nichž je potřeba lpět i v tomhle těžkém období, a hranice, které nesmí překročit ani rozháraný teenager, by tu být měly. Týkají se drog, školní docházky a dodržování zásadních zvyků vaší rodiny. Tam buďte neústupní.

Ale že si dcera lakuje nehty na černo a oční linky má tak silné, že připomíná pandu? Že syn poslouchá muziku, z níž vám jde hlava kolem, a nenosí nic jiného než vytahané mikiny? Že používají výrazy, jimž nerozumíte, protáčejí oči v sloup každé dvě minuty a třískají dveřmi? Čert to vem! Jsou to malichernosti, na nichž svět nestojí. Navíc, zpět k bodu dva – vyrostou z toho.

Proč? Proč já? Kde jsem udělala chybu? Proč moje výchova selhala? Po kom to má? Tyhle otázky si vůbec nepokládejte, protože puberta je přirozená součást dospívání (viz bod 1) a rozhodně to není ničí chyba. Ani vaše, ani vašeho dítěte. Chyba je se takovými otázkami vůbec zabývat, krade vám to čas na příjemnější věci.

Je jasné, že přijdou (a nejspíš přicházejí často) chvíle, kdy vám dochází trpělivost a jednoduše vám rupnou nervy. Máte pocit, že jste na pokraji nervového zhroucení. Křičíte, nadáváte, trestáte, snažíte se dostat dítě na lopatky a přemoci ho silou rodičovské autority.

Smiřte se s tím, že to většinou nefunguje. Tady platí, že hlavou zeď neprorazíte, jen se zbytečně vyčerpáváte. Takže obzvlášť pokud jde o drobnosti (viz bod 3), zkuste to spíš po dobrém. Vytvářejte kompromisy. Poslouchej si, co chceš, ale prosím se sluchátky, protože mně jinak exploduje hlava. Nos si, co chceš, ale když jdeme k prarodičům, trochu svůj módní cit zkroť, nebo dostane babička infarkt.

Doping je ve sportu zakázaný, ale tohle je opravdu těžká disciplína. Povzbuzení v podobě sklenky vína či jiného uvolňovače je proto povolen. Uvidíte, že když si místo divoké hádky a překřikování napustíte voňavou vanu, dáte si sklenku šampaňského a pustíte si příjemnou muziku (raději do sluchátek), bude vám hned líp.

Typické plány budoucích rodičů aneb Tohle já nikdy neudělám!

Nezapomínejte, že tohle období není těžké jen pro vás, ale i pro vašeho teenagera. Ocitl se v jakémsi meziprostoru, ve vzduchoprázdnu. Zkrátka se potácí mezi světem dětí a dospělých. Překročit tuhle hranici a najít si ve světě dospěláků své místo není snadné. Navíc k mládí patří zbrklost, netrpělivost a nedostatek zkušeností. Můžete se pak divit, že někdy jedná dítě až příliš urputně, zatvrzele nebo nepochopitelně?

Není od věci si občas trochu zavzpomínat. Co jste dělali vy ve věku svého náctiletého? Kolik průšvihů jste měli na kontě. Kolikrát museli vaši rodiče umírat hrůzou, protože jste nepřišli domů včas? Kolikrát museli přežít vaše protočené panenky, drzé poznámky a podobně? Většinou totiž platí, že historie se opakuje.

10 nejhorších dárků, jež rodiče dali svým pubertálním dětem

Když na problémy není člověk sám, je to hned snazší. Není vůbec špatný nápad obklopit se podobně trpícími rodiči. Uvidíte, že když si o svých puberťácích společně popovídáte,  nakonec se i zasmějete. Ono takové občasné trumfování v tom, co který puberťák vyvádí, a vyprávění historek na toto téma, je nakonec docela legrace.

Sobě i svému dítěti! I když teď zrovna neprožíváte idylické období, obzvlášť tady platí, že láska hory přenáší. Vy svou ratolest milujete a věřte, že i ona vás (jen je pro ni teď dost trapné dávat své city najevo). A jednou se vám veškerá láska, péče a důvěra vrátí!

Jedním z klasických rodičovských problémů je neochota dětí svěřovat se a komunikovat. Jak se ptát dětí, abyste se něco dozvěděli? Máme návod!