Desatero fungujícího vztahu: Takhle vám láska vydrží navždy

Hodně lidí si myslí, že láska a vzájemná přitažlivost stačí. Že díky tomu spolu vydrží navždy. Jenže po pár společných letech mohou být nepříjemně zaskočeni. Láska a chemie jsou super, ale to je jen začátek. Co je klíčem ke spokojenému partnerství, které vydrží do toho pomyslného „dokud nás smrt nerozdělí“? Základem úspěchu je následující desatero fungujícího vztahu.

Vzájemná důvěra je základní pilíř vztahu. Jakmile přijdete o důvěru, soužití se zbortí jako dům z karet. Když s někým žijete, musíte mu věřit. Pochybnosti, nejistota, podezřívavost nemají ve spokojeném vztahu co dělat. Máte se spolu cítit bezpečně. Pokud si však nevěříte, žijete v podstatě v neustálém stresu a to nemůžete dlouhodobě vydržet.

S důvěrou velmi úzce souvisí věrnost. Odborníci se shodují, že vztahy, které nikdy nenarušila nevěra, mají mnohem větší šance vydržet. Tak se snažte. Vážně chcete kvůli krátkému sexy románku přijít o něco tak hodnotného? Tady opravdu více než kdy jindy platí: Dvakrát měř, jednou řež.

Nemůžete čekat, že když s někým budete žít desítky let, nikdy vás nenaštve, neudělá něco, co vás zabolí a podobně. Všichni děláme chyby. A ty je potřeba umět odpouštět. Velkorysost a shovívavost k chybám a nedokonalostem druhého patří k věcem, kterými se trvalé vztahy mohou chlubit. Vše má samozřejmě své hranice a jsou věci, které odpustit nelze, případně jen jednou a nikoli opakovaně, ale nechtějte od svého protějšku dokonalost. Ta totiž neexistuje.

Ve vztahu platí i další pořekadlo: Každý chvilku tahá pilku. Jste dvě samostatné jednotky, takže nemůžete mít vždy na vše stejné názory a nemůžete se na všem přesně shodnout. V těchto chvílích je potřeba umět najít kompromis, slevit ze svých představ, trochu se vzájemně přizpůsobit. Ústupky ale nesmí dělat jen jeden, stále to musí být vyrovnané.

Je to tisíckrát omílané, ale nelze to vynechat. Bez komunikace nepřežije žádná láska. Musíte spolu mluvit! Když vám něco vadí, je nutné to tomu druhému sdělit. Když od partnera něco chcete, opět je potřeba si o to říct. A stejně tak děkovat, chválit, oceňovat snahu. Musíte se naučit být k sobě upřímní. Nikoli však krutí! I nepříjemné věci lze přece říct tak, aby druhého nezranily.

Vzpomeňte si, jak to vypadalo na začátku vztahu. Stále jste něco podnikali, zkoušeli nejrůznější věci, vyráželi za zábavou... Tohle si musíte alespoň v nějaké menší míře udržet i po třiceti letech manželství. Společné zážitky vás posilují. Vytvářejí mezi vámi jakési neviditelné pouto, dělají z vás tým. Navíc zahánějí nudu, která dokáže napáchat hodně velkou vztahovou neplechu.

Bez společných představ o budoucnosti nemáte šanci. Když je vám pětadvacet, chcete stavět domek za městem nebo společně procestovat svět. Když je vám čtyřicet, plánujete, jak děti odrostou a vy třeba vyrazíte na dovolenou, kterou si teď nemůžete dovolit. A když je vám šedesát, říkáte si, že je potřeba vymalovat hostinský pokoj, aby to tam měla vnoučata hezké. Bez ohledu na to, kolik vám je a jak dlouho jste spolu, stále před sebou musíte mít společnou vizi, cíl, ke kterému se budete přibližovat.

Vztah není jen otázka sexu, ale podceňovat tenhle aspekt se nevyplácí. Po dvaceti letech to mezi vámi nebude jiskřit jako na začátku, ale intimnosti jsou součástí vztahu, a je-li jich málo (nebo dokonce žádné), je to špatné znamení. Nejde jen o potřebu ukojit fyzické potřeby, ale sex partnery spojuje i po duševní stránce. Jsou to chvíle, kdy jste jen vy dva a dáváte si nejen tělesné potěšení, ale i lásku a emoce.

Kdo se umí společně smát, má napůl vyhráno. Společný smysl pro humor, schopnost druhého po letech rozesmát i umění udělat si legraci sám ze sebe a zasmát se vlastním chybám, to je jeden z klíčů ke spokojenému partnerství.

Jste partneři, žijete spolu, ale za své osobní štěstí odpovídáte každý sám. Doufat, že vás ten druhý učiní šťastnými, není fér. Žádné „až si mě vezme, budu šťastná“, „až postaví dům…“, „až přestane dělat to či ono“ a podobně. O svém štěstí rozhodujete vy! A váš partner může být jeho součástí, ale nic víc.

Napadá vás ještě něco, bez čeho se fungující partnerství neobejde?