Deník samoživitelky: Prázdniny jsou obdobím stresu

Renáta je samoživitelka. Žije se dvěma syny, Vojtou (17) a Kubíčkem (7) v malém městě na severu Čech.  Má ještě starší dva, Marko (28) je dospělý a Štěpán (18) žije u svého biologického otce nedaleko. Aby toho nebylo málo, nejmladší syn trpí hematologicko-onkologický syndromem. A nedávno mu potvrdili ještě Aspergerův syndrom. Jak vypadá takový běžný týden matky samoživitelky? Renáta se s námi bude pravidelně dělit o svůj deníček.

Nejprve bych se vám ráda představila. Mé jméno je Renáta. Mám titul – samoživitelka. Ano, můžu si za to sama, že jsem aktuálně sama, bez otce svých dětí. Žila jsem s člověkem, o kterém jsem si myslela, že ho znám, ale láska je slepá, to si musím přiznat. Když si najdete prvního takového a nevidíte to, tak dobře, stane se, když druhého a pak ještě třetího, to už jsem usoudila, že chyba je ve mně, nevidím skutečnou povahu a charakter protějšku.

Ale protože mi je už 46, tak se asi nezměním a nemá smysl s tím bojovat, netrpím sebedestrukcí, zůstanu sama. Nevím tedy, jestli k mému chytrému rozhodnutí přispělo užívání rybího tuku, který je hojně propagován v reklamách, ale myslím, že mé rozhodnutí je správné, proto ho budu užívat dál a možná i zvýším dávku.

Je mi jedno, jestli si o mně někdo říká, že si za to můžu sama. Já jsem matka a jako matka musím svým dětem zajistit pocit bezpečí a domov, a to dělám. Ze všech sil a jsem za to na sebe pyšná, je to někdy strašně těžké, ale jde to.

Žiji se dvěma syny, Vojtou a Kubíčkem. Vojta je inteligentní, hodný kluk, studuje střední školu obor automechanik. Veškerý volný čas tráví na dílně, opravuje auta, hlavně ten náš 17letý poklad. Ten se pořád hlásí o nějakou výměnu čehosi, občas nejede či je prázdná nádrž, což je asi nejčastější závada. Když pak přijde jednou za rok složenka na zaplacení pojištění ve výši několika tisíc, k tomu platba za dálniční známku, stáhne se mi hrdlo, že ani dýchat nemůžu. Naštěstí jen jednou za rok.

Auto je pro nás životní nutnost, hlavně pro mého mladšího syna Kubíčka. Je mu téměř 7, bohužel se narodil nemocný, má vzácný hematologicko-onkologický syndrom Shwachman-Diamond. Jde o poruchu krvetvorby, k tomu porucha růstu, nefunkční slinivka, špatná srážlivost krve, hodně nízká imunita, malabsorpční syndrom.

Takže spoustu času trávíme na cestách do Prahy do Motola a do Ústí nad Labem. Dostal od Boha naloženo vrchovatě, ale je i tak milý, veselý a šťastný kluk, který dokáže zlobit za tři zdravé. Je to kabrňák, injekce dvakrát do týdne na kostní dřeň zvládá s nadhledem, hrstku léků po ránu si vezme s úsměvem, jakoby dostal jeho oblíbené lentilky. Protože od dětství vyžaduje celodenní péči, jsem s ním doma a nechodím do práce.

Nedávno nám potvrdili další diagnózu – Aspergerův syndrom, tak už vím, proč se cestou do Prahy řídí čísly silnic, proč v ZOO sleduje číslice na klecích, proč zná všechny SPZ aut našich sousedů. Je to můj malý šikulka, potřebovala bych jeho vynikající paměť, třeba bych pak neopakovala životní chyby.

Je konec prázdnin, které nemám moc ráda, protože si naplno uvědomuji, že dětem nemůžu dopřát, co by si zasloužily. Klid ale moc nepřichází. Na obzoru škola. Ach jo, peníze na dojíždění, peníze na školní pomůcky, peníze na obědy, peníze na oblečení, ze všeho vyrostli. Ano, nejdůležitější je zdraví, ale peníze, bez těch to tedy opravdu moc nejde. Slovo peníze mi zvoní v uších snad 24h.

Ještě, že tu je naše velké ochranné křídlo Klub svobodných matek, když se občas začnu topit, jsou můj záchranný kruh, pošlou oblečení, zachrání ve chvíli finančního výpadku, dostali jsme vstupenky do ZOO, do Dinoparku.

Jak probíhal začátek školního roku u Renáty? Přečtěte si to další týden v jejím Deníku samoživitelky.