Článek
Kuchyň byla čistá. Snad příliš čistá. Dokonale uklizená. Takhle moje nikdy vypadat nebude. Dřez by se dal přesunout na chirurgii, nikdo by se nedivil. Netuším, kde se v Lucii bere ten perfekcionismus. Doma jsme přece byly všechny bordelářky. Naše postele byly zvířecí pelíšky a kredenc sloužila jako potěmkinova schovka při nezvaných návštěvách.
Odkdy je tedy Lucie dokonalou manželkou? A proč?
Káva tolik voněla. Frederic mne učil ji pít. Neuvařit břečku. Vychutnat každý doušek. Vždy, když ji mám na jazyku, nejde na něj nevzpomínat.
Když mi bylo kolem pěti let, jezdívala jsem s maminkou na chalupu do Vidimi, starou roubenku tam udržoval dědeček, opravil ji svýma rukama. Jo, to bylo ještě tenkrát, kdy muži nosili ženám květy. Z každé procházky i v osmdesátipěti donesl dědeček babičce svazek lučního kvítí. A do smrti jí říkal drahoušku. Tenkrát, kdy ANO na radnici mělo váhu. Nejen selektivní význam. Tenkrát, kdy slib nebyl do větru.
Bylo mi pět a kousek, seděla jsem s babičkou u ohně, který nehořel. U prázdného ohniště. Babička mi přinesla bábovku. S marmeládou. Nebo dokonce i se šlehačkou. Bylo léto. Slunečno. Světla jako dnes. A ten den mi babička dala moji první kávu. Spousta cukru. Spousta mléka. Ale také káva. Tehdy začala moje láska. Kofeinová závislost. Také kupování další a další energie. Bezesných nocí. Brzkých rán.
„Když mi bylo pět, tehdy začala moje láska"
Babička, než otěhotněla – shodou okolností při prvním sexu s mým dědečkem v parku –, měla velké ambice. Byla první prvorepublikovou českou královnou krásy. Ne že by v sobě tahle soutěž skrývala přemíru možností pro babiččin před muži dobře skrývaný intelekt. To jistě ne. Za žádné doby, ani za TGM se misska nebrala příliš vážně. Ale babička byla také herečkou. Hrála Manon Lescaut. A Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy. Není více sexy role. Ochotničila u Buriana. A měla nabídku z první scény. Všeho dočasu. Jen do té chvíle, než potkala dědečka.
Tenkrát nešlo volit. Mít dítě i kariéru? Jaká troufalost. Babička schovala všechny fotky do staré chalupářské truhly. Pohřbila s nimi i své sny. Nikdy ale nepřestala být tou nejkrásnější blondýnou. Na rozdíl od Lu.
Ale plynutí našich dní nám dnes nikdo nepíše. Nikdo. Natožpak manžel. I kdyby to měl být otec našich dětí. Mám ji ráda. Moji Lu. Víc než ráda. A ona nesmí být poražená, smutná, nešťastná. Lucie si lásku zaslouží.
Co až někdo přijde? Měla bych snad nachystat vločky a pudink? Nesmysl. Nejsem paní domu. Jsem jen návštěva. Návštěva v docela normální česko-slovenské rodině. V rodině, jakou já nejspíš nikdy mít nebudu...
Kdybych já opravdu jednou měla syna. Maxmiliána. Jak on by se choval? První feminista bývalého východního bloku? Otvíral by ženám dveře, nosil květiny, míchal sunar. Zatímco by máma jeho dětí klidně spala. A brojil by za stejné platové podmínky! Nebo možná právě naopak? Třeba by můj svět nenáviděl. A kojící ženu by nechal doma. Veselil by se při narození vlastního potomka s jinými? S těmi v tu chvíli právě hezčími?
Autorka: Bára Nesvadbová
Další epizoda už v pondělí 8. 8.
Zajímavé tipy ve francouzském stylu na www.kavaveznamenitouhy.cz nebo na Facebooku Carte Noire ČR.
