V čem jsou tátové lepší než mámy? Učí děti fandit a zbytečně nefňukat. Nechte je zažít „fotr kemp“!

Dnes je třetí červnová neděle a to znamená jediné. Slavíme Den otců. Ač je to v České republice svátek spíše neoficiální, nemělo by se na něj rozhodně zapomínat. Pojďme si na oslavu tatínků říct, v čem jsou lepší či jiní než maminky. Srovnávat se nemá, není to přece soutěž, ale když mají ten svátek…

Je bez debat, že děti potřebují jak ženské, tak mužské vzory. Proč je dobré nechat je občas zažít pořádný „fotr kemp“? Protože slovy Alberta Horáka (Július Satinský ve filmu S tebou mě baví svět): „Co naše ženy ty děti naučily? Jen jíst, spát, čůrat a kadit.“

Táta zašitý v dílně, kde hodiny leží pod autem, které vylepšuje a tuní? Dokonale soustředěný otec, jenž hodiny a hodiny lepí model letadla z druhé světové války? Tatínek, který nepotřebuje na složení obývákové stěny k ruce bandu dělníků, ale s radostí se do skládání pustí sám, nebo ten, jenž v sobotu ráno zajede do hobby marketu a odpoledne už světlo nad umyvadlem nebliká, ale krásně svítí?

Děti tohle fascinuje. A je dobré jim ukázat, jak věci vznikají a že se v obchodech neobjevují kouzlem.

Tátové vedou děti ke sportu a k fanouškovství a obojí se musí řádně trénovat. Vídají děti odmala tatínka nadskakujícího na gauči a jásajícího při každém náznaku gólu? Pro vás možná ztráta času, ale pro děti ukázka srdcařství – učí se nadchnout, fandit a prožívat.

Táta je důležitý i kvůli aktivnímu sportování. Je to zapálený fotbalista, rád hraje golf nebo tráví odpoledne v legračním dresu v sedle kola? Děti vidí odmalička, že sport je zábava a pohyb se pro ně stane samozřejmým.

Ano, maminky chodí občas na zumbu, ale když je to potřeba, jde sport stranou. Tátové si čas na svoji aktivitu najdou vždy, i to je dobrý příklad.

Jen se přiblíží chvíle, kdy dítě z mléka přejde na příkrmy a pevnou stravu, stanou se z maminek nutriční poradkyně a odbornice na výživu. Určují, jak dítěti poskládat jídelníček, aby bylo zdravé a mělo během dne tu správnou energii na vzdělávání, sport a uměleckou činnost. Vzbuďte mámu o půlnoci a odrecituje vám jídelníček na příští týden.

A pak přijde táta, vezme děti do parku, koupí jim u stánku malinovku, párek v rohlíku nebo langoš a …? Nic se nestane, svět se nezboří a šance vašeho potomka stát se minimálně laureátem Nobelovy ceny se nesnižují.

A víte co? Většina světových kuchařů jsou muži, tak pusťte hlavy rodiny do kuchyně. Možná nebude k obědu bulgur s dušenou bio zeleninou, ale to nakonec všichni ocení.

Pobyty typu Apalucha z výše zmíněného filmu, kam je maminkám vstup zakázán, jsou často ty, na které děti vzpomínají i po letech, protože se chodilo týden ve stejném tričku, jedlo se přímo z hrnce, spalo se každý den na jiné matraci, ale také se chytaly ryby rukou, do noci se zpívalo s kytarou u ohně a při bojovce se šlo potokem v teniskách.

Že třeba nebyl táta tolik obratný při přebalování a nepamatuje si, kdy je vánoční besídka? To neřešte a dopřejte si dny pro sebe.

Maminky mají tendenci uklidňovat a tatínci zase nabuzovat a burcovat. Oboje je potřeba, a když jedno chybí, je to problém.

Jak reaguje na rozbité koleno máma a jak táta? Máma fouká, lepí zázračnou náplast. Táta poplácá po rameni a „než se vdáš/oženíš, tak se to zahojí“.

Co připraví dítě na život lépe? Léčivá náplast s Medvídkem Pú, nebo ponaučení, že bolest sem tam přijde, ale netrvá dlouho?

A že je táta občas trochu drsňák a umí zvýšit hlas, až se leknou i děti sousedů? Někdy není na diplomacii maminek dost času a je třeba situaci řešit hned a rázně.

Slavný tatínek, slavná maminka. A děti se povedly: Lenny, Mišík, Prachařovy