Dana Morávková: O partnerském štěstí a posedlosti kabelkami

Dana Morávková (49) je jedna z nejpopulárnějších českých hereček a elegantní dáma. Roky tvoří pár s hudebníkem Petrem Maláskem (56), se kterým má syna Petra (23). Hraje ve filmech, v televizi i v divadle, miluje módu a cestování.

Povídaly jsme si o životě, o práci a o tom, proč je důležité pomáhat. Stala se totiž patronkou dárcovské platformy Znesnáze21. Volaly jsme si po páté odpoledne, předtím měla Dana Morávková hodiny na konzervatoři, kde s manželem oba učí. A já jsem se ptala i na to, jaký je recept na šťastný vztah. 

Máme za sebou víc než rok plný opatření a zákazů. Jak ovlivnil vás osobně? 

Divadlo se víc než rok téměř nehrálo, ovlivnilo to herce, tvůrce, režiséry, všechny, kdo jsou v divadlech zaměstnaní. Já jsem díky bohu měla práci jinou, točila jsem, dabovala, měla jsem práci v rozhlase, ale všeho mnohem míň a se všemi opatřeními a častým přesouváním termínů, když onemocněl některý z kolegů. Všichni jsme na tom ale byli podobně.

Vnímám vás jako pracovitého člověka. Nebyla jste trochu ráda za tu možnost zpomalení?

Já svoji práci miluju, jsem ráda, když ji mám, a jsem jí posedlá. Myslím, že jsem pracovitý člověk. Je ale pravda, že mě nedávno napadlo, že na tohle období budeme možná vzpomínat jako na čas, kdy jsme se mohli zastavit, být hodně doma, s rodinou. Já jsem s manželem ráda pořád, ale je pravda, že tolik společného času na procházky po Praze nebo výlety po Česku jsme nikdy neměli. Já jsem neměla večerní představení, Petr koncerty, byli jsme doma spolu každý večer. Smála jsem se, že mít vycházky večer do devíti, to je přísnější než v patnácti.

Někdo pekl chleba, jiní třídili skříně. Co jste dělala vy?

Věnovala jsem se manželovi a synovi, který studoval distančně. Navařila jsem tolik jako nikdy, až se manžel smál, že když já dávám jídlo na Instagram, tak to je konec světa. Hodně jsme četli, koukali na zajímavé filmy, stihli jsme i seriály, na což normálně nemáme čas. Syn mě učil anglicky. A hodně jsem se začala věnovat charitativním projektům. Člověk je na světě, aby byl potřebný. Lidi by si měli pomáhat a v této těžké době o to víc.

Stala jste se patronkou platformy Znesnáze21. Čím vás oslovila?

O projektu jsem se dozvěděla díky holčičce, moderní gymnastce, která potřebovala pomoct. Jednou ráno v sobotu se vzbudila, necítila nohy a skončila na vozíčku. A tím, že jsem moderní gymnastiku dělala, mi to přišlo hrozně nespravedlivé. Dozvěděla jsem, že se je to velká bojovnice, studuje gympl a přišla mi bezvadná. A tak jsem se zapojila.

A pak jsem se začala zajímat o celý projekt. Byl mi velmi sympatický zakladatel Čestmír Horký, je mi sympatický matematik pan Janeček a líbí se mi, že ty peníze, co se vyberou, jdou těm lidem, kteří je potřebují. A když se vybere víc, jde jim víc. Těch příběhů lidí a rodin, které potřebují pomoct, je na stránkách Znesnáze21 mnoho a každý, kdo chce pomoct, tam jistě najde příběh, který ho osloví.

Jaká je vaše úloha?

Natočila jsem nějaká videa, aby se vědělo, jak můžete pomoct, nebo co naopak dělat, když pomoc potřebujete vy. Dělám to ve volnu pro vlastní dobrý pocit, jsem jejich patronkou. Kromě toho ale i přispívám každý měsíc na Dobrého anděla, podpořila jsem projekt Počítače dětem a podporuju Avon pochod, který byl odložený. Nafotili jsme ale nějaké fotky, jde si koupit drobnosti a pomoct. To má smysl.

Teď z jiného soudku. Vy letos oslavíte krásné jubileum a čeká vás i výročí s manželem!

Je to tak. 18. října máme s manželem 25 let. A i když se na padesát necítím a připadám si jako ta praštěná pětadvacítka, číslo v občance mluví jasně.

Patříte k nejharmoničtějším párům v českém showbyznysu. Jaký je váš recept na šťastný vztah? 

Vy jste vdaná? Pak víte, že žádný recept není. Měli jste štěstí, že jste se našli. A my to máme stejně. Měli jsme na sebe štěstí. Petra miluju a cítím, že on má rád mě a Péťu. Ale recept není, to by bylo moc jednoduché.

A recept na mladistvý vzhled?

Nemám. Já se moc neprožívám a nepozoruju. Teď jsme to všichni měli divoký, byla zavřená kadeřnictví, kosmetické ústavy. Moc ráda chodím na kosmetiku, na masáže. To mi chybělo. Ty zdravotní nebo thajské.

Jak se udržujete v kondici?

Fitka mě nikdy nebavila, já si radši zatancuju doma. My jsme hodně s manželem chodili. Rádi jezdíme na kole. Plaveme a lyžujeme, ale to nešlo. A víte, co je taky dobrý? Uklízet, pěkně vytřít všechny podlahy!

Takže štíhlou postavu máte v genech?

To ne, ale my když jdeme na kolo, tak ujedeme 45 kilometrů, a když se jdeme projít, jdeme svižně a povídáme si u toho.

Jste pro mě symbolem elegantní ženy. Změnil se vám teď styl oblékání?

Dříve jsem tepláky nosila maximálně do tělocvičny za gymnastkami, ale kdybych měla teď vyřadit nenošené oblečení, zůstanou mi právě tepláky, domácí oblečení, pyžama a župany. Ale spíš než možnost vyrazit hezky oblečená do společnosti mi teď během pandemie chyběli lidé. Kolegové, diváci.

S manželem rádi cestujete. Kam se chystáte, až to půjde?

Máme z loňska zamluvené Rakousko, musíme zjistit, zda a za jakých podmínek se tam dá jet. Já pevně doufám, že to půjde. Ale uvidíme, co chlapci nahoře chystají.

Máte vysněnou zemi? Kam se chcete podívat?

Toužím se vrátit do New Yorku, ale to teď asi bude složité. Můj sen je indický Tádž Mahal. Líbilo se mi i v Thajsku, Japonsku, na Kubě. Ale mně se líbilo i v Rumunsku. Já se ale bojím, že se všechno změní a nic nebude jako dřív. Že budeme třeba šest měsíců v roce nosit roušky.

Na to se těžko zvyká, že? Rouška není šik módní doplněk, zato vaše kabelky...! 

Rouška není módní doplněk, to podepisuju. Nechápu to uvažování, že se k šatům našívají ladící roušky. Nosím je, protože musím a respektuju opatření. Ale máte pravdu, kabelky módní doplněk určitě jsou, miluju je.

Jak došlo k vaší spolupráci s českou značkou Elega? 

Dělala jsem tenkrát rozhovor do televize a řekla jsem, že ujíždím na kabelkách. A na to se mi ozvala paní Valentová z Třebechovic pod Orebem, abych si zkusila vymyslet jednu kabelku. To jsem v roce 2014 udělala a od té doby spolupracujeme. Ročně vzniknou dvě krásné kolekce.

Co musí značka splňovat, abyste se s ní chtěla spojit?

Vždycky si nejdřív produkty vyzkouším, abych se pod to mohla s klidným svědomím podepsat. Tak to začalo třeba s kosmetikou Canneff, což je česká kosmetika a je výborná. A navíc to není nijak drahé, celá řada vyjde okolo dvou tisíc korun. Měsíc jsem to zkoušela a to už prostě zjistíte, jestli vám to vyhovuje.

Zvažovala jste prý kdysi, že byste byla novinářka...

Ano, kdybych se nedostala na DAMU, šla bych na žurnalistiku. Chtěla jsem být sportovní komentátorka, v televizi sport komentovali jen muži. Nevím, jestli bych to uměla, ale byl to sen.

Zklamalo vás někdy nějaké médium?

Mnohokrát. Těch lží o nás napsali spoustu a každý týden nás rozvádí. Mně je to ale jedno. Není to můj život, je to lež. A ti, kdo mě sledují, nejsou blbí a poznají, že je to nesmysl. Ty články nepíšou novináři, kteří by mi zavolali a dávali otázky jako vy. Ty časopisy se živí tím, že lžou. A já s tím nic neudělám.

Kdybyste si k narozeninám mohla přát roli, máte nějakou vysněnou?

Toho je strašně moc. Ale já jako herečka to neovlivním, nevím, co se bude točit. Všechno, co přijde, mě bude bavit. Já se vždy nadchnu, miluju výzvy. A cokoli přijde, budu se snažit udělat co nejlépe. Je jedno, jestli je to natáčení nebo divadlo. Mě musí ta postava bavit, nesmí to být černobílé a musí tam být co hrát. A důležitý je pro mě režisér. Jsem samozřejmě zvědavá, s kým budu hrát, ale rozhodně do toho nemluvím. Můj vysněný kolega je Jack Nicholson a na toho je fronta.

Mám vás spojenou se dvěma seriálovými ženami, každá je úplně jiná. Andrea a Zdena. Jak se vám hrály?

Skvěle! Nejenže je každá jiná, navíc jsou jiné než já. A to, že mi lidé Andreu i Zdenu věřili, je právě to krásné.

Vám tu Andreu věřili tak, že psali vašemu muži, že ho před vámi ochrání...

No jo a mě že zkrotí. Brala jsem to sportovně, jako srandu.

Ještě nějaká postava tak rezonovala a vyvolávala emoce?

Určitě Dora z pohádky Z pekla štěstí! Ta všem ublížila, Markýtku shodila ze skály… Ale já hraju ráda všechno. Ta mrcha je rozkošná – je tam všechno dovoleno. A pohádky jsou úžasné v tom, že stárnou s námi. Z pekla štěstí opakují každé Vánoce, to je hezký.

Kde vás diváci můžou vidět?

S Divadlem Bez zábradlí budeme v létě hrát venku. Poslední premiéra byla Hra, která se zvrtla. Anglická hra, režíroval to Karel Heřmánek a je to velká sranda. S manželem a synem jsme to v Londýně viděli a úplně stejně to hrajeme my. Neznám nikoho, komu by se to nelíbilo.

Pořád opakují Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy nebo Četníky z Luhačovic. Ordinace jde do června. Natočila jsem takovou milou komedii s písničkami pro mladý Andílci za školou. A s Vaškem Vydrou jsme natočili hraný dokument, kde hraju Polyxenu: České století. Taky se těším do Zlína a do Varů na festivaly.

Plánujete velké oslavy vašeho výročí a narozenin?

Petře? Budou ohňostroje? Oni určitě něco vymyslí, překvapí mě.

Co si přejete?

Abychom byli zdraví. Opravdu si přeju, abychom byli zdraví.

Sympatická ruská vědkyně žije v jižních Čechách už deset let a vyrábí neobyčejné šperky. Podívejte se!