Cvičák není jen pro zlobivé psy. Proč na něj začít chodit?

Když si pořizují domácího mazlíčka, počítají mnozí automaticky s tím, že se bude chovat, jak si představují. „Zejména u pejska předpokládají, že to bude kamarád, naprosto poslušný, ovladatelný, ale nedochází jim, že psi se takto automaticky nikdy chovat nebudou,“ vysvětluje Iveta Skalická, kynoložka a trenérka ze ZKO Javorka v České Třebové.

Výcvik podle ní potřebuje naprostá většina psů, a to z jednoduchého důvodu: chcete po nich něco, co pro ně není přirozené. A toho se dá docílit jedině tréninkem, ideálně takovou formou, která bude bavit oba.

Že cvičák není jen pro neposlušné psíky, potvrzuje i Petra Chramostová, majitelka chovné stance Pet-Pet Bull: „Každý pes je osobnost. Cvičák tak učí především vás – jak pejska namotivovat, aby s vámi chtěl pracovat, jak se k němu chovat… Cvičit proto budete především vy a hlavní práce vás čeká v soukromí, kde si budete se psem společně osvojovat, co jste dělali na lekci.“

Nějaká potíž ve vzájemném soužití přijde téměř vždy. Je jasné, že pes bez výchovy půjde svou cestou, která se málokdy ztotožňuje s tou vaší. Pak dochází k paradoxní situaci: páníček je tu pro svého psa a nikoli pes pro svého pána.

„Přirozeně si toho dřív všimne okolí než majitel, který dlouho nevnímá nepatrné změny v chování pejska. Ano, žádný zlozvyk se neobjeví ze dne na den, ale postupně roste,“ říká Iveta Skalická s tím, že se může jednat třeba o to, že pes špatně snáší ošetřování, česání nebo jiný druh manipulace.

K nepříjemným zlozvykům patří obvykle i tahání na vodítku, nadřazený postoj psa vůči menším či starším členům rodiny i agresivní chování vůči majiteli. Asi nikomu není příjemné, když ho obtěžuje na volno běhající pes, kterého majitel nedokáže přivolat. Takové situace mohou vyústit i ve rvačku, která nemusí skončit dobře, což si mnozí majitelé vůbec neuvědomují. Kynoložka přitom varuje: „Je třeba si uvědomit, že jakýkoliv náznak chybného chování psa se bude postupně zhoršovat!“

Když majitel s výcvikem pod vedením profesionálního cvičitele začne již od štěňátka, výchova se stane hrou, která rozvíjí psíkovy vlohy a vede k pohodovému soužití. „Štěně se dá snadno naučit různé triky podporující komunikaci a především přirozenou ochotu poslouchat,“ popisuje Iveta Skalická. Tyto zábavné metody podporují chuť s pejskem pravidelně trénovat a čas na výcvik se tak bude hledat mezi ostatními denními úkoly mnohem snadněji.

Řada lidí si pořizuje psa s tím, že díky němu budou aktivní a začnou se pravidelně hýbat. A společný pohyb nemusejí tvořit jen pravidelné procházky, ale právě i návštěva cvičiště. Potkáte tam jedince s podobnými koníčky a se stejnou láskou ke psům.

Navíc pejsek, který je aktivní i mentálně, nebývá frustrovaný, má menší tendenci zlobit a dělat problémy. Pravidelnými lekcemi mu poskytnete dostatek podnětů a budete pracovat na utužování vzájemného vztahu. A oba budete mít nemálo pohybu.

Štěněcí věk má váš pejsek za sebou? Nic není ztraceno! Na cvičák můžete vyrazit i tak. „Již dávno neplatí, že starého psa nelze naučit novým kouskům,“ říká kynoložka s tím, že ovšem výchova a výcvik staršího psa, pokud už nastal nějaký problém, je složitější a především náročnější na důslednost a zpočátku i na fyzické možnosti majitele. „Samostatnou kapitolou jsou psi z útulků, zde by podle mě měli být výcvik a výchova naprostou samozřejmostí,“ uzavírá Iveta Skalická.

Psi pro začátečníky: Jaká plemena se pro vás nejvíc hodí?