Článek
„Dost válčím se svým manželem. Nikdy nechtěl tolik sexu co teď. Vyžaduje ho pořád,“ svěřuje se šestatřicetiletá Denisa s tím, že jí samotné fyzický kontakt stačí asi tak jednou, maximálně dvakrát týdně. „Jenže Marek to chce skoro denně. A už se mi stalo i to, že jsme spolu o víkendu spali dvakrát a on večer přišel s požadavkem, že chce ještě potřetí. Je tohle normální?“ ptá se zoufalá Denisa, která není jediná, kdo naráží na téma nesouladu touhy mezi partnery. Často se totiž stává, že jeden chce málo, druhý moc…
Tlak na výkon
Jako důkaz slouží poznatek americké manželské a rodinné terapeutky Sharon Gilchrest O’Neill, která má za sebou již přes 25 let praxe. Právě ona se pro magazín GalTime nechala slyšet, že všichni lidé chtějí vědět, zda mají normální sexuální vztah, a tedy splňují jakési sexuální „normy“.
„Na tuhle otázku klientům odpovídám jediné. Jestli se vy i partner ve svém intimním životě cítíte příjemně a oběma vám frekvence sexu vyhovuje, pak je všechno v pořádku,“ zastává názor zkušená terapeutka. Ano, přesně tohle vám řekne většina odborníků. Vy máte chuť jen jednou měsíčně – a milenci to vyhovuje? Pak není co řešit.
Někdo chce souložit skoro pořád, někdo jen někdy a jiný o to nestojí nikdy. Sladit svoje potřeby může být někdy zatraceně těžkéFoto: Andrey_Popov, Shutterstock.com
Partnerství jako zkouška
Mimochodem, většina manželských párů má sex asi dvakrát týdně, přičemž tato frekvence je variabilní. Mezi základní překážky častějšího styku patří stres, komunikace, péče o malé děti či problémy v práci – tohle všechno okrádá o energii. Ovšem evidentně ne každého.
Podle sexuálního psychologa Petra Weisse na světě neexistují dva lidé, kteří mají stejnou sexuální apetenci. Potíže však nastávají, když je tento rozdíl příliš velký. „Pokud jeden z partnerů potřebuje milování dvakrát denně a druhému to stačí dvakrát za měsíc, dříve nebo později se to stává problémem,“ říká známý český odborník, který dodává, že obvykle je tím, kdo má vyšší hladinu potřeby, muž. Však je to tak dáno biologickými důvody.
Lovec, kanec a konec
Vyšší hladina testosteronu se prostě někde projevit musí. Proto není divu, že Marek, Karel nebo třeba Juan Pablo z Argentiny „to“ mají nastavené trochu jinak. Sex třikrát denně? A kdo se tomu diví?
Jestliže se nejedná o závislost, kdy jsou dotyční sexem přímo posedlí, myslí pouze na něj, nedokážou se na nic jiného soustředit a sex ovládá celý jejich život od koníčků po práci, je to v podstatě v pořádku a v normě. (Jedná se zkrátka o lidi, kteří mají víc sexu než vy.) Jen vysvětlováním, že váš osobní limit je někde mezi 1,5 až dvěma styky týdně, bývá problém. Kompromis je totiž v těchto případech něco jako Houdiniho trik – může, ale nemusí vyjít.
„Ne“ k zdravému vztahu patří
Petr Weiss tvrdí, že partner s vyšší sexuální potřebou by se měl tomu druhému přizpůsobit a netlačit na něj. Ten první by se zase neměl milovat nad své potřeby, protože když se do sexu dlouhodobě nutí, vypěstuje si odpor duševní i fyzický. Vlastně je to tak, že nikdo by neměl ignorovat podstatný vztah mezi tělem, myslí a duchem. Pro zdravý pohlavní styk musí být všechny tyto oblasti ve vzájemné symbióze.
Denisa z výše uvedeného příběhu si tak musí uvědomit, že normalita je v oblasti frekvence potřeby sexuálního vybití individuální. Jestli její manžel sex vyžaduje neustále, měla by si s ním promluvit o tom, že její potřeby jsou rozdílné. Bude-li partner vyhrožovat milenkou nebo používat jiné nekorektní zbraně, je namístě zamyslet se, zda vztah s ním skutečně stojí za to.
A jaká je vaše norma? Jednou, dvakrát, třikrát týdně?
