Co dělat, když si vaše dcera hraje s auty a syn s panenkami?

Velké spory má momentálně s přítelem Veronika. Jejich čtyřletý syn totiž nechce čurat vestoje, ale jen vsedě. „Odkoukal to od sester, mně to přijde legrační, o nic přece nejde,“ popisuje Veronika. Její přítel na to má ale jiný názor. „Byl šokovaný, a že prý chlap prostě musí čurat vestoje. Potom už měl tak hloupé řeči, že jsem radši odešla,“ doplňuje Veronika.

Jenže řečmi to neskončilo. „Přítel syna nutil u čurání stát, až se kluk sekl a nechtěl čurat vůbec, zadržoval to. Velmi jsme se pohádali a pak partnera srovnala tchyně. Namluvila mu, že to jako malý měl stejně,“ dokončuje příběh Veronika, které se přítelova reakce velmi dotkla.

Vaše holčička lítá po zahradě a leze po stromech a na pokojíček pro panenky padá prach, nebo naopak synka nemůžete odtrhnout od převlékání Barbín? Nedejte na to, co říká společnost, a nechte dítě, aby si našlo vlastní cestu.

„Ze všeho nejdřív bych se rodičů zeptala, proč jim něco takového vůbec vadí. Co je špatného na tom, že si kluk rád pohraje s panenkou a holka s auty, proč by to měl být problém?“ říká dětská psycholožka Markéta Klingerová.

Kromě toho, že rodičům obecně může vadit prostý fakt, že dítě dělá něco jinak než ostatní, může za nespokojeností rodičů být obava o sexuální orientaci potomka.

„Pokud se rodič obává, že preference určitých hraček souvisí se sexuální orientací dítěte, je dobré si uvědomit, že s největší pravděpodobností je jejich dítě v tomto směru ,v pořádku' a prostě ho jen zaujalo něco jiného, než se očekává," říká Markéta Klingerová a rodiče, kteří chtějí potomka předělávat, varuje: „Ale i kdyby u něj o odlišnou sexuální orientaci šlo, zakazování čehokoli tu orientaci nezmění, maximálně dočasně potlačí její projevy. Nezanedbatelným vedlejším účinkem takového přístupu však může být pocit dítěte, že není v pořádku takové, jaké je – a to je do života mnohem horší vklad než hraní si s panenkou místo s autem.“

Pokud jde navíc u dítěte o první projevy sexuální náklonnosti ke stejnému pohlaví, uvědomte si, že byť je malé, už tak mu to musí v hlavě dělat pořádný zmatek. „Když do toho rodiče pronesou nějakou šílenou hlášku, všechno ještě zhorší: dítě zdeptají, ale nic tím nevyřeší, protože s tím prostě nic dělat nemohou. Ani není důvod s tím něco dělat,“ míní psycholog Jeroným Klimeš s tím, že nejlepší je počkat na pubertu. „Někdy se mávnutím kouzelného proutku z holky, co dosud lítala jako kluk, stane okouzlující a roztomilá slečna, jindy se náznaky prohloubí a stanou se faktem,“ vysvětluje Jeroným Klimeš.

Možná jste nad věcí a nic z toho vám nevadí. Uštěpačné poznámky a rozumy ale posloucháte třeba od babičky s dědou. Buďte korektní, ale rozhodní. „Pokud jsou prarodiče přístupní, můžete jim vše vysvětlit a dohodnout se s nimi, že nechají dítě hrát si, s čím chce. Pokud přístupní nejsou, vysvětlete dítěti, že jejich názor se liší od toho vašeho, a ujistěte dítě, že je v pořádku si hrát s tím i s tím,“ poznamenává Markéta Klingerová.

Je-li ale u vás v rodině zvykem, že děti k babičce a dědovi jezdí na prázdniny, připravte se na to, že se vám potomka pokusí „převychovat“. Řešením ovšem rozhodně není, že prarodiče před dítětem pořádně zdrbnete a varujete, ať se na jeho řeči vykašle. Jděte na to diplomaticky, babička a děda jsou jiná generace a všechno jiné jim prostě nesedí.

Chová či chovalo se vaše dítě jinak? V čem a jak jste reagovali vy jako rodiče?