Hlavní obsah

Čím nevědomky ubližujete svým psům?

Foto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com

Foto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com

Pes je tvor společenský podobně jako člověk. Ne nadarmo se proto říká, že je tohle roztomilé chlupaté stvoření nejlepším přítelem člověka. Často si potom můžete myslet, že co je nejlepší pro vás, je nejlepší i pro vašeho psa. To je ale chyba.

Článek

Myslíte si, že bez vás pejsek nevydrží nebo že mu klobása prospěje víc než suché granule? Pravdou ale bývá opak. V domnění, že psovi přilepšíte, mu můžete spíše ublížit. V čem pejskaři nejčastěji chybují?

1. Dáváte psovi jídlo od stolu

Lidské jídlo je pro psa moc slané, kořeněné. Když mu tedy pod stolem podstrčíte šunku nebo sýr, neničíte jen jeho morálku, ale zbytečně zatěžujete i jeho trávení. Stane-li se z takového zvyku pravidlo, pes bude nevychovaný, ztloustne a bude trpět průjmy nebo zácpou.

Foto: victoras, Shutterstock.com

Na žraní má pes svou misku a své jídlo, to mu prospíváFoto: victoras, Shutterstock.com

2. Všechno mu odpouštíte

Pokud svému chlupáčovi všechno odpouštíte v domnění, že vám za to poděkuje, ošklivě se mýlíte. Psi mají vrozené zásady smečky, je pro ně přirozené uznávat vůdce (páníčka) a z naprosté volnosti jsou doslova nešťastní – nevědí, co se sebou. Tak zkrátka psí mentalita funguje.

„Bez pevné výchovy může i ten nejmenší psík získat nad majitelem psychickou převahu, potom přestane snadno respektovat i již naučené věci a začne si postupně prosazovat své,“ potvrzuje Iveta Skalická, kynoložka ze ZKO Javorka v České Třebové.

Řešením je výcvik s jasně danými pravidly, na nichž je třeba trvat, aby se pro psa stala samozřejmými a automatickými. Zařadí ho tak i na správné místo v rodině.

A příklady? „Toto křeslo je páníčkovo; když se podává oběd, já jdu stranou; při podávání misky s krmivem počkám, až je na místě a nevrčím; v klidu počkám na nasazení obojku a otevření dveří před procházkou a neničím při tom dveře či nevláčím svého pána na vodítku ven; neskáču návštěvám až do obličeje,“ vyjmenovává odbornice.

3. Pokaždé užijete jiný povel

Jasně daná pravidla výcviku je potřeba psovi formulovat jasnými povely. To znamená, že jsou vždy stejné.

„Když chcete, aby pes neštěkal, řekněte mu třeba ticho, ale vždycky. Nepoužívejte další slova jako fuj, neštěkej nebo nesmíš. Zapamatujte si, že jeden povel je jedno slovo,“ radí Petra Chramostová, chovatelka francouzských buldočků z chovatelské stanice Pet-Pet Bull v Křešicích. V opačném případě bude pes zmatený a nepochopí, co po něm chcete.

Foto: LarsZ, Shutterstock.com

Pes s vámi rád proběhne na procházce, ale až půjdete ke kamarádce na kafe, zůstane radši doma a pořádně se prospíFoto: LarsZ, Shutterstock.com

4. Nedáváte mu řád

Stejná pravidla, stejné povely a taky každý den stejná rutina. Psi potřebují řád, aby byl jejich život čitelný. „Psi mají rutinu rádi. Krmení, venčení, odpočinek – to vše by měli mít denně ve stejnou dobu,“ říká Petra Chramostová. Pes, který nemá řád, je nešťastný, což se dříve či později projeví neposlušností nebo destruktivním chováním.

5. Procházkami to končí

Stejně jako člověk, by měl být pravidelně vytížen i pes, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Jinak je jeho (i váš) svět prázdný. Není to ale jen o procházkách, i když ty jsou samozřejmě velmi důležité, je třeba využívat i pejskovu velkou mozkovou kapacitu.

„Nabídněte psovi motivační povely, společné či interaktivní hry, které lze často provádět i v bytě,“ vysvětluje Iveta Skalická s tím, že možnosti jsou obrovské a omezením určitě není velikost, věk či plemeno psa. I v bytě se dá nacvičovat třeba tanec se psem, štěkání na povel nebo vyhledávání různých předmětů. Pořídit si můžete i jeden ze psích hlavolamů, které nutí najít schované pamlsky.

Foto: New Africa, Shutterstock.com

Procházky nestačí, pejsek potřebuje vytížit i psychicky – hrajte si s ním, učte ho nové kouskyFoto: New Africa, Shutterstock.com

6. Všude ho berete s sebou

Určitě je špatné, když vás pes neposlouchá a na procházce utíká. Ale i opačná varianta, tedy velká závislost psů, zvlášť těch nervóznějších, na vaší stálé přítomnosti není ideální a nese s sebou velké problémy.

„Pes pak o samotě zažívá zbytečný stres, může ničit byt a jeho vybavení či se dokonce záměrně naučit v bytě vykonávat potřebu,“ vysvětluje Iveta Skalická.

Myslete proto na to, že občasná samota je pro psa potřebná a přirozená. Stačí nebrat jej s sebou na každé vyběhnutí z domu, stanovit procházky s ním i bez něj.

Načítám