Chválit hodně nebo málo?

Už první rok života je pro dítě velice náročný. Právě během tohoto období se naučí spoustu nových věcí a udělá obrovský pokrok ve fyzickém i psychickém vývoji. Má přirozenou touhu učit se, zkoušet, pochopit a dozvědět se co nejvíc. Zároveň ale musí mít velkou odvahu pouštět se do neznáma. A právě v takových chvílích je potřeba povzbuzovat a chválit každý drobný úspěch a pokrok.

Je logické, že máme také strach a v poznávání dítě limitujeme. Měli bychom ale dítěti dát možnost poznat své hranice, nebezpečí i neúspěch. Zprostředkovaná zkušenost posílí jistě důvěru k rodičům, nikoli však k sobě samému.

V zásadě se ale - zřejmě od přírody - chováme správně. Psycholožka Annegret Weikertová říká: „Mnozí z vás udělají v nesčetných životních situacích se svými dětmi intuitivně to, co je správné. Dítě podpoříte, vyjádříte své uznání, pochválíte a povzbudíte je."

I my dospělí jsme rádi pochváleni. Možná si to neuvědomujeme, ale nejde jen o ocenění výkonu, nýbrž také o motivaci pokračovat a dále se zlepšovat. Stejný efekt můžeme čekat už u kojence či batolete. Jakákoli aktivita, která má úspěch, vyvolá náš úsměv, pochvalu či nadšené ovace, stimuluje k opakování a k realizaci dalších aktivit.

Důležité je tedy oceňovat každý i drobný úspěch a povzbuzovat! Tak dítě získá nejen pozitivní přístup k životu, ale také si bude vážit sama sebe, získá potřebné sebevědomí.

Někteří rodiče se obávají, aby přílišným chválením nevychovali snoba, který si o sobě moc myslí. Nebo aby jejich dítko nebylo příliš citlivé ke kritice. Zbytečné starosti...

Přijímejte své dítě takové, jaké je. Pro něco nemusí mít vlohy, to ale neznamená, že je budeme zrazovat či snad zesměšňovat. Naše vlastní ambice by měly zůstat opravdu jen našimi.

Nehodnoťte dítě podle výkonu. Důležitá je snaha a vynaložená námaha.

Podporujte veškeré zájmy a dovednosti dítěte. Snáze se smíří s tím, že mu něco nejde, když bude mít příležitost realizovat se v oblastech, ve kterých vyniká.

Pokud něco nezvládne, najděte nějaký pozitivní a povzbuzující moment: Nevadí, že se ti to nepovedlo, začal jsi tu tkaničku vázat moc dobře, zkus to ještě jednou, možná se ti to teď povede.

Projevujte k dítěti důvěru, že „to" dokáže. Svěřujte mu určité úkoly a projevujte jistotu, že je splní. Rozvinete tak jeho sebedůvěru.

A hlavně! Nezapomeňte dát také najevo, že není na nic samo. Naučte ho, že jsou tu lidé, kteří při něm stojí a s jejichž pomocí může vždy počítat.