Chroničtí záletníci: proč se stále vrhají do cizích postelí?

Nedostatek sexu, chvilkové poblouznění pod vlivem alkoholu, trápení ve vztahu, málo pozornosti a lásky od partnera. To jsou asi nejběžnější důvody, kvůli nimž svého partnera podvedeme. Ovšem je to ojedinělá záležitost, chyba, které pak většinou litujeme a snažíme se ji už neopakovat.

Ale pak jsou tu lidé, kteří jakoby věrnosti nebyli schopni. I když žijí ve spokojeném vztahu, svůj protějšek milují, vše funguje, jak má, nedokážou odolat a nevěra je běžnou součástí jejich života. Proč?

Nejspíš byste to do nich neřekli, protože se tváří sebevědomě, nemají problémy s komunikací, jsou společenští a zábavní. Přesto je jejich sebeláska na bodu mrazu. I když světu ukazují tvář frajera, ve skrytu duše si nevěří. A jakýkoli „důkaz“, že za něco stojí, jim pomáhá.

A každý zálet vlastně takový důkaz je. Že vás někdo chce, je zkrátka zvedač sebevědomí. Protože proč by s vámi šel někdo do postele, kdybyste za to nestáli?

Problém je ovšem v tom, že jde o krátkodobý efekt. Záletník se cítí dobře v tu chvíli, možná nějaký čas poté, ale brzy touží po dalším ujištění, že za něco stojí. Je to jako droga – baží po ní čím dál víc a zvyšují dávky. A dokud na svém sebepřijetí nezapracují, nevybudují si zdravou sebedůvěru – a takhle to půjde pořád a pořád.

Co si budeme povídat, každý je během života vystavován nejrůznějšímu pokušení, a zda jim odoláme, je jen na nás. Záleží na naší pevné vůli a také na našich morálních zásadách. A když je nemáte, nebo je máte nastavené tak, že nevěra pro vás neznamená nic špatného, je jasné, že se jí snadno dopustíte. Navíc se pak ani netrápíte, nemáte výčitky svědomí, tak proč byste to příště nezkusili znova.

Jak získat pevnou vůli a být konečně šťastná?

Nevěra je často také forma útěku. Třeba z nefungujícího vztahu, před partnerem, který vám nerozumí. Ale můžete to být ještě jinak. Utíkáte naopak před tím, koho milujete a kdo miluje vás. To v případě, že máte z nejrůznějších důvodů strach z vážných vztahů a z emoční intimity, která je součástí lásky. Jsou to obavy, že když si někoho pustíte příliš k tělu, dáváte mu moc nad vaším srdcem. A pravda je, že vás může skutečně zranit a způsobit vám bolest. Obranný mechanismus je útěk – v tomto případě do cizí postele.

Tohle se velmi často týká lidí, kteří nebyli v dětství dostatečně milováni. Rodiče na ně neměli čas, neuměli dát svou lásku dítěti dostatečně najevo nebo je doopravdy neměli rádi. Případně svou lásku podmiňovali (když budeš hodný, bude tě mít maminka ráda; když budeš nosit jedničky, bude na tebe tatínek pyšný). Rodiče dokonce ovlivňují i váš budoucí sexuální život. 

Tenhle chronický nedostatek lásky si pak s sebou lidé nesou i do dospělosti a snaží se ho doplnit. Vlastně jim nejde o sex (ten je jen důsledkem), ale o pocit, že je někdo miluje. A že mají doma milujícího partnera na tom nic nemění, protože v jejich případě jde spíš o kvantitu než o kvalitu.

Žít v dlouhodobém vztahu, mít závazky, zodpovědnost, usadit se, k tomu je potřeba být dospělý a vyzrálý. Někdo tohle zvládne ve dvaceti, jiný ve třiceti, ale někteří mnohem později nebo nikdy. A od nich pak můžete slýchat řeči typu „svoboda je pro mě důležitější než vztah“, „monogamie není pro mě, jsem svobodomyslná duše“ a podobně. Doporučujeme jim věřit a nesnažit se je nahnat do svazku za každou cenu v domění, že se změní. To se stává bohužel jen v pohádkách.

Provalená nevěra vztah vždy pošramotí, natož opakovaná. Ale pokud jde jen o ojedinělou chybu, nemusí to znamenat rozchod. Tohle jsou signály, že můžete nevěru překonat.