Chronická bolest trápí až třetinu lidí. Jak se s ní žije, ví čtenářka Zuzana (53)

„Ještě si to živě pamatuju. Jak jsem uléhala s tím, že nevím, v jakém stavu se probudím. Jestli budu schopná dojít do práce, nebo jestli vůbec dokážu vstát z postele. Někdy jsem totiž zvládla fungovat relativně normálně, jindy to ale zas bylo naprosto katastrofální,“ vzpomíná třiapadesátiletá čtenářka Zuzana.

Zuzana ještě před rokem trpěla chronickou bolestí zad. Na vině byla sice mírná, avšak nikdy neléčená skolióza v kombinaci se sedavým zaměstnáním.

„Po celý život jsem problém s páteří moc neřešila, protože jsem žádný diskomfort nepociťovala. První bolesti se objevily kolem mé padesátky. Žila jsem s tím víc než rok a půl a bylo to skutečně špatné období. Bolest ovlivňovala snad všechno, co jsem dělala,“ popisuje Zuzana.

Nakonec jí pomohly předepsaná léčba, rehabilitace, a především pak cvičení jógy, kterému se dnes věnuje prakticky denně. Na období, kdy ji bolesti trápily, ale vzpomíná hodně nerada. Těžko uvěřit, že chronickou bolestí běžně trpí až třetina populace.

Sama o sobě je bolest nesmírně důležitá. Existují vzácné případy lidí, kteří mají snížené vnímání bolesti. Tito jedinci však často umírají předčasně na neléčené úrazy či zánětlivá onemocnění.

„Bolest vám říká, že se ve vašem těle děje něco špatně. Jde o normální reakci organismu na škodlivý podnět. Tím, že vás něco bolí, se vlastně tělo chrání před poškozováním, protože vlastně sděluje, že se začíná uvnitř něco dít. Jde tedy o jakési varování,“ říká neurolog MUDr. Jiří Ondra z Lékařského domu Praha 7.

Dá se tedy říct, že bolest je užitečnou biologickou informací. „Platí to však pouze pro bolest akutní, trvající po omezenou dobu. Chronická, dlouhotrvající bolest žádnou biologicky užitečnou funkci nemá a je zdrojem tělesných, duševních i sociálních útrap,” uvádí MUDr. Dana Vondráčková, která se dlouhodobě zabývá léčbou bolesti.

S tím souhlasí i neurolog MUDr. Jiří Ondra: „Chronická bolest člověka vyčerpává fyzicky i psychicky, což způsobuje mimo jiné zvětšující se citlivost na bolest.“

Chronickou bolestí se obvykle nazývá stav, kdy bolesti trvají déle než tři měsíce. Podle lékařů se chronická bolest vyskytuje zhruba u třiceti procent populace.

„Statistiky z USA udávají, že z celkového počtu obyvatelstva trpí po více než sto dní v roce přibližně deset procent bolestí kloubů, devět procent bolestí páteře, pět procent bolestí svalstva, pět procent bolestí hlavy, dva a půl procenta bolestí útrobní a jedno procento bolestí zubů,” uvádí Dana Vondráčková.

„Po více než třech měsících trvání nelze již bolest považovat za příznak nemoci, ale nemoc ve vlastním slova smyslu,” dodává lékařka.

Chronickou bolest začnou po určité době téměř vždy provázet i psychické problémy. Velmi časté jsou deprese. Při opravdu těžkém prožívání bolesti se u postiženého mohou objevovat až sebevražedné sklony.

Za nejkritičtější období mnoho odborníků označuje dobu, kdy bolesti trvají mezi devíti až 12 měsíci. V těchto chvílích leží velká zátěž také na nejbližším okolí nemocného. Ten se nezřídka snaží od společnosti izolovat, bývá velmi podrážděný, unavený. Nemoc ho vyčerpává a oslabuje. Těžko hledá i sílu k léčbě.

Je však velmi důležité přimět ho u léčby vydržet. Ať se jedná o jakýkoli zdravotní problém.

„Asi milionkrát jsem chtěla s jógou seknout. Nechtělo se mi tam. Velmi mně ale pomohla moje instruktorka, se kterou jsem se spřátelila a v kontaktu jsme dodnes. Vždycky mi volala, ať dorazím, nebo si pro mě dojde,“ vzpomíná čtenářka Zuzana, které blízká osoba skutečně velmi pomohla.

Máte zkušenost s chronickou bolestí? U sebe nebo u člověka vám blízkého?