Článek
Chcete, aby bylo vaše dítě jednou úspěšné a dělalo práci, která ho bude bavit, a aby v dospělosti uspělo? Ale zároveň nechcete pro tuhle vizi obětovat jeho dětství? A jak docílit toho, aby dítě bylo opravdu šťastné? O tom jsme si povídaly s psycholožkou Annou Lukešovou.
Mgr. Anna Lukešová vystudovala psychologii a speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově a již sedmnáct let se zabývá psychologií maminek. Vymyslela projekt MAMApsychologie, který prostřednictví blogu nebo webových stránek učí ženy být svým dětem dobrými matkami. Na vyžádání rodičů připravila on-line kurz Tajemství šťastného dítěte, spolupracuje i s Televizí SeznamFoto: Archiv Anny Lukešové
Hodně se mluví o tom, že současné děti mají kromě školy ještě „druhou směnu“ na kroužcích a při mimoškolních aktivitách, kterými je zahrnují rodiče. Je to správné?
Rodiče chtějí určitě pro dítě to nejlepší. I to je důvod, proč mu chtějí dopřát, aby okusilo co nejvíce kroužků, a mělo pak snadnější cestu se zaměřit na to, co ho opravdu bude bavit. Tak to je i správně. Ale rodiče by zároveň měli mít denně minimálně půl hodiny času, aby si s dítětem mohli jen tak povídat či hrát. A zároveň by mělo mít dítě aspoň hodinu pro sebe. Učí se díky tomu být samo se sebou, odpočívat nebo si dělat to, co se mu právě chce. Pokud funguje tento vzorec – kroužky, čas s rodiči a svůj čas, je vše v pořádku.
Myslíte, že je na to dnes ve všem tom spěchu prostor?
Tempo pro sebe i děti si nastavujeme sami. Aby vše klapalo, je potřeba plánovat a přesně vědět, kolik času a na co potřebujeme. Dítě se teprve učí, nemá věci zautomatizované, dělá chyby, je pomalejší, než by si rodič kolikrát představoval. Proto je dobré se s ním domluvit, vyslechnout si i jeho pocity a názory. Když nejsme jen plánovačem, ale dobrým a trpělivým průvodcem, je vyhráno.
V každodenním tempu se nám může někdy zdát, že dítě je neposlušné, že selhává. V tu chvíli je potřeba se zastavit a znovu zapřemýšlet nad tím, zda není přetažené, unavené, zda zvládá tempo, které jsme mu nastavili, nebo zda je třeba přibrzdit.
Jenže je vůbec během týdne čas i na něco jiného, než jen provozní věci?
Záleží jen na rodičích, zda si na své děti ten čas udělají. Mohou vstát třeba o 15 minut dříve. Mohou ušetřit čas tím, že už prvňáčka naučí si svačinu připravovat samostatně a dopředu večer. Ráno si ji jen vytáhne z lednice a dá do aktovky. A máte 10 minut ušetřených. A stejně tomu je i večer – ať je zima nebo léto, můžete jít na miniprocházku, třeba jen na deset minut – stačí si udělat rituál z toho, že poté, co společně vynesete koš, se na chvíli projdete a popovídáte si.
Mělo by si o svém programu rozhodovat i dítě samo?
Ve všední den, kdy je škola a zmíněné kroužky, by mělo mít alespoň půl hodiny nebo hodinu, aby se věnovalo samo sobě, a tomu, co ho právě těší. A to samé o víkendu, proč si po tom všem spěchu neudělat občas pyžamový den a nenechat dítě, ať si odpočívá, jak chce? Nebo se domluvit na společných aktivitách, ale dítě do ničeho nenutit – a to už i u školkového dítěte. Učí se tím respektu a cítí se jako partner.
Denně byste měli mít dost času nejen na stíhání kroužků a školy, ale i na povídání a hraní si s dětmiFoto: Olena Yakobchuk, Shutterstock.com
Neorganizovat dětem čas – to půjde některým rodičům opravdu ztuha…
Možná ano, ale je dobré se to naučit. Dítěti neprospěje, když mu vše nalinkujeme. Je osobnost. Má právo na svůj názor. Ale stále jsme tu my rodiče, abychom stanovili pravidla. My totiž vidíme rizika a dokážeme předvídat. To se stále nevylučuje s tím, že se na všem s ním můžeme dohodnout. Dítě má kráčet samo a vědět, že jsme tu pro něj kdykoliv potřebuje pomoc.
Nemáte pocit, že místo času dostanou děti od rodičů spíš drahý mobil nebo kupu hraček?
Věřím, že rodiče ví a neustále si připomínají, že žádná hračka ani mobil nenahradí čas společně strávený na výletě, při obyčejném společném válení v obýváku na gauči a sledování nějakého filmu či čtení knížky nebo povídání. A že dítě naučí vážit si věcí, které mu pořizují, třeba tím, že se dohodnou, a ono na koupi přispěje ze svého kapesného. Jen tím, že s dítětem mluvíte a svěřuje se vám, můžete přijít na to, že mobil chce třeba proto, aby zapadlo sociálně do party ve třídě...
Jak se pozná, že je mé dítě šťastné?
Myslím, že jedno z nejlepších znamení je, že za vámi přijde s jakýmkoli problémem, otázkou. Nebojí se s vámi cokoli řešit a ví, že mu pomůžete a nic mu nebudete vyčítat, urážet ho a zraňovat tak, aby si to pro příště rozmyslelo. Cítí z vás lásku a porozumění, pochopení, respekt. Šťastné dítě je také zvídavé a snaží se být samostatné. Šťastné dítě se pozná i podle rozzářených očí.
A co vy, máte každý den čas si povídat se svými dětmi – ale ne o úkolech, škole nebo povinnostech?
