Chatka v zahrádkářské kolonii vypadá jako moderní byt. Na stlučená prkna a vlnitý plech zapomeňte

Najít v dnešním uspěchaném světě tajné útočiště, kde by si člověk odpočinul od pracovního stresu a shonu velkoměsta, nasál klid a energii z přírody, mohl se setkávat s přáteli a třeba se i zabavil tvůrčí a fyzickou prací, to bylo přání a zadání klienta, který si koupil starou chatičku. Byla v dost špatném stavu. Jeho představu o obnově mu pomohla naplnit architektka Aneta Dvořáková.

„Od počátku jsme diskutovali o funkčním využití domečku. Primárně se jednalo o relaxaci, ale pokud by mohl fungovat i jako příležitostný home office, byl by klient maximálně spokojen. Dále chtěl mít možnost přespávat tu i vařit. Oba jsme viděli potenciál,“ vzpomíná architektka.

Nakonec se dohodli, že chatku navrhnou tak, aby byla využitelná celoročně, což se povedlo. Obstála už i v zimních mrazech. Vzhledem k velmi omezenému rozpočtu vznikala v naprosté většině svépomocí, zato s láskou a ze srdce.

Objem domku je jednoduchý a čistý. Stěna fasády, která je nejnamáhanější, co se vlivů počasí týče, je spolu se střechou pokrytá plechovou krytinou v barvě hliníku. Ladí tak s dominantním komínem kamen, oplechováním a svodem. Zbylé fasády mají navržený dřevěný obklad.

Velkou chloubou a jedním z nejdominantnějších prvků celého konceptu jsou tři velká industriální okna, která dovezli ze starého pivovaru a nechali repasovat. „Jedno z nich je plně posuvné, čímž se otevře prostor do zahrady. V interiéru pak okna umocňují hru světel a stínů. Celé chatce, kterou tvoří jediný pokoj, udávají styl. Jejich členění mi evokuje stará chatařská okna používaná na verandách, odkud jsem se inspirovala,“ vysvětluje Aneta Dvořáková.

Půdorysné rozměry byly jasné a fixní, architektka se proto snažila prostor využít co nejefektivněji, vše dokola přeměřovala a kontrolovala. „O to větší byla radost při úspěšném seskládání jednotlivých komponentů. Jsem pyšná především na vestavěný nábytek vyrobený na míru a na spoustu úložného prostoru, který umožňuje udržovat tu stálý pořádek.“

Uvnitř je vše, co majitel může potřebovat, tedy téměř plnohodnotná kuchyně včetně trouby, spaní v patře, krásný funkční krb a také promítací plátno a projektor. To vše doplňují zajímavé solitérní kousky, které se architektka snažila vybírat a rozmisťovat dle principů feng šuej.

Jak uplatnit zásady principu feng šuej v módě

Vzhledem k omezenému prostoru došlo samozřejmě i na kompromisy. Například místo plánovaných posuvných dveří je pouze zatahovací závěs a do patra se stoupá po relativně strmém žebříku.

Co se týče materiálů, byla snaha o maximální využití těch přírodních. Volili tedy příjemné opravdové materiály, především dřevo, kov, kámen, keramiku a sklo, žádné napodobeniny nebo plasty. To platí pro interiér a exteriér i celou zahradu. Barvy vybírali především zemité, jemné a nadčasové. Doplňuje je pak škála zelených odstínů a pro podtržení temně modrá až antracitová.

Spoustu času majitel pochopitelně tráví venku na zahradě, kde pěstuje zeleninu, ale kde má i grilovací zónu, venkovní kuchyni nebo houpací síť. Krásnými kousky jsou i kamenné umyvadlo, nádrž na dešťovou vodu, starý sud od vína sloužící na bioodpad nebo nášlapy ze starých dřevěných trámů a kusů břidlice. „Naprostou většinu vybavení exteriéru jsme sehnali v bazarech a z druhé ruky, což celému dílu přidává na hodnotě,“ uzavírá architektka.

Ing. arch. Aneta Dvořáková vystudovala Fakultu architektury na ČVUT, absolvovala stáž v Mexiku. Architekturu vnímá jako obor velmi komplexní, který spojuje funkčnost, praktičnost, estetiku, eleganci a krásu a je propojením mnoha oborů, technických znalostí i moderních poznatků. Více na anetadvorakova.cz.

Zahradní domek, kde je radost být. Nebáli se experimentů